Poctiví podvodníci

Nescházím se s ženáčema.

Nemám to zapotřebí.

Nic proti tomu. Ať si každý žije po svém.

Nedávno se mi stalo, že jsem se dala do hovoru s příjemným chlapíkem. Když už mělo dojít na schůzku, zeptal se, jestli se můžeme scházet u mě. Docházelo mi to, nejsem hloupá. A já se na oplátku zeptala, jestli je ženatý. Byl. Podpásovka. Tohle měla být první informace...

Jsou lidé, kteří podvádějí – a dělají to tak dlouho, tak přesvědčivě a tak systematicky... Nejsou to ti, co uklouznou po jedné noci a pak se v slzách přiznají. Jsou to ti, co roky žijí paralelní životy, mají dvě verze pravdy, dvě verze úsměvu a jeden velký dar manipulace. A nehraje roli, jestli je to muž nebo žena.

A přesto... když někdo žije ve fyzickém či emocionálním nedostatku, může se stát, že začne hledat někde jinde, co se doma dávno vyčerpalo. Ne jako pomstu, ale jako zoufalý pokus cítit se znovu živý.

Někteří zůstávají ve vztahu, protože se bojí opustit stabilitu – děti, majetek, sociální obraz. Ale přitom chtějí něco jiného. A tak si to vezmou tajně. Chtějí mít prostě všechno.

A co když se z nevěry stane dohoda? "Miláčku, v posteli mi nevyhovuješ, mohu si to najít jinde?"

"Ale jistě, drahoušku. Potřebuješ nakopat do koulí a to já dělat nebudu."

Nevadí mi prostituce. Nevadí mi, když si sexuální potřeby lze vyřešit zakoupením služby. Naopak. Elegantní řešení.

Zdejší web je plný zadaných. Asi v pohodě. Když se s tím srovnají obě strany. A tím myslím toho, kdo podvádí a toho, s kým podvádí.

Můj postoj je z textu zřejmý. Nemám za potřebí být šukaná bokovka. Nejde primárně o vztah, nehledám si manžela. Jde o důvěru a morální stabilitu. O to, abych si mohla druhého vážit a neviděla v něm jen záletníka. Někoho, na koho doma čeká udřená žena se třemi dětmi.

Ale především o to, že pokud to mohu ovlivnit, moje role nikdy nebude vedlejší.