Hájenská Hysteria 1

Ráno mě vzbudí sluníčko, svítí mi do postele ty úplně první ranní paprsky a já se jimi ráda nechávám hladit.

Jsou na holém zadku jak něčí teplé dlaně. Vždycky mě to vzruší a tenhle den není výjimkou. Manžel je už dávno vzhůru, jdu se podívat, jestli dneska nakládá dříví brzo a je pryč a nebo ještě sedí nad papírama.

Je v kanceláři, vím jak ty papíry nesnáší. Má ty těžký vysoký boty, pracovní kalhoty a starou zelenou košili, zjevně dneska bude hodně v lese, a mě ten pohled na něj dostává i po 12 letech. Až přijde domů, bude vonět dřevem, a budou z něj padat piliny. Chvilku ho pozoruji ve dveřích a pak jdu dál. Nahá, roztoužená, chci sex a není o tom pochyb.

Políbím ho na krk, otočí se na židli a pohladí po břiše, dokonce na něj políbí...fajn, mám šanci. Zašeptam "Chci tě" a táhnu ho do obýváku na gauč. V posteli nám tvrdě spí dva plody naší lasky. Je mi jedno, že jde v těch botách, můj chtíč je silnější než touha po čisté podlaze.

Stojíme u gauče, dávám jednu nohu na opěradlo a navádím mu ruku do klína. Cítí ten vlhký žár, co souhlas znamená. Pár doteků a mizí ve mě dva prsty. Dneska mi ale ruka nestačí, chci víc, začínám se dobývat pod kožený pásek.

Než tu zpropadenou věc stihnu povolit, vyndá ze mě prsty a říká - já musím jít, co kdyby někdo přišel. A mizí mi z očí.

V šoku se nezmůžu na slovo. Konsternovaně stojím u gauče, ještě pořád cítím jeho hrubé prsty uvnitř sebe. Bouchnutí dveřní vzbudilo děti. Takže konec nadějí na ranní protažení.

Hážu na sebe šaty, obsloužím děti, když snídají, jdu se uklidnit ven na chladný vzduch. Samozřejmě nikdo nepřišel.
Můj nasranej pohled je asi dost zlej, mám dojem, že právě projíždějící lesní dělníci, se zamkli v autě...a pokračují dál.
A to obvykle když mě vidí, nepromeškají příležitost vyloudit ranní kafe a dort, protože u nás je pořád napečeno a oni to ví.

Jedu s dětmi do školky, kde jsem slíbila dělat dozor na dětském dni. Jako stavební inženýr vyfasuju stanoviště - stavíme velkou věž z kostek. Definitivně si myslím, že mě dneska vesmír nesnáší stejně, jako ty upjaté maminy ze školky, protože nenosim podprsenku a nebo legíny.

V polovině školkového času mi volá IT od nově zakoupeného programu. Jeho věta - já vím, že to ve smlouvě je napsáno, že to máme dělat my, ale to si zvládnete udělat i sama - mě vyloženě vytočí. Uprostřed té louky plné dětí a mamin na něj vrčím - kurva, já si to nechci dělat sama, chci aby nějakej chlap dělal co má!
Chudák, netuší do jak neuspokojivé situace se právě dovolal. Se slovy - no, tak alespoň ušetříte - pokládá telefon.

A já jdu stavět další velkou věž...
Život amatérek je někdy prostě těžkej.