BYL/BYLA JSI SPERMIE

(Vajíčkem taky, k tomu se dostaneme příště.)

To asi každý ví. To je tak nějak obecně jasné a známé, že na počátku našeho žití byla spermie. Už méně známé jsou určité detaily. Koho to neinteresuje, ať dál nečte. Vím ale, že tvůj brouk zvědavosti už začal hlodat. Pojďme na to.
Co do velikosti spermie, tak nic moc, cca 50–60 mikrometrů - a je to také nejmenší buňka v lidském těle. Asi každý ví, jak vypadá: má hlavičku, v ní je obsažena genetická informace, potom krček se zásobou energie pro pohon bičíku, který umožňuje pohyb.
Spermie dokáže vyvinout rychlost až 3 mm/min; spermie jsou „plavci“ s jediným cílem, tj. dostat se k vajíčku. Na první pohled to na nějakou závratnou rychlost nevypadá, ale v měřítku jejich velikosti (to jest těch asi 0,05 mm délky), je to jako kdyby člověk běžel stovky metrů za minutu. Takže na svou běžeckou, čí lépe řečeno plaveckou „třídu“ jsou extrémně rychlé. A jen tak pro představu: cesta k vajíčku může být 15 až 18 cm dlouhá, to je sakra dlouhá trať. Pokud by plavaly stále stejně rychle, dorazily by do cíle za pár hodin, ale díky prostředí a děložních stahů se ty nejrychlejší dostanou už do 30 minut k vejcovodům a to je už vážně velký fofr. Takže klobouk dolů. Navíc musí plavat v hustém a nepřátelském prostředí a to úzce souvísí s dobou přežití, která se výrazně liší právě tím prostředím, kterým snaživě proplouvá.
S délkou života je to u spermií, které opustily mužské tělo, velice tristní, přímo tragické. Ve vagině vydrží sotva pár minut, pokud je prostředí přirozeně kyselé (někdy je však prostředí pochvy méně kyselé, to je pak jiná plavba, avšak o tom potom).
Co asi nevíte, tak je skutečnost, že breberky, které doplavou šťastně až do dělohy, tak tam vydrží třeba až 5 dní, pokud je jim situace mimořádně nakloněna a číhají v tzv. plodném hlenu. Ano, číhají, to je docela srandovní, ale nepředbíhejme.
Tvorba spermií (spermatogeneze) probíhá ve varlatech nonstop, trvá cca 72–90 dní, než spermie dozraje. Není to prostě tak, že z varlete vypadne spermie a je okamžitě akční. Kdeže, vše má svůj rytmus, čas. Co asi nevíš, tak je množství nově narozených plavců - denně cca milion. Jojo, jak Baťa cvičky...
Zlatý věk pro "výsev" je cca od dvacátého roku věku do 35 let. Po čtyřicítce tvorba spermií mírně klesá, jsou línější a s kvalitou to jde také mírně dolů, fragmentace DNA je poněkud horší. Muži po padesátce někdy zaznamenají nižší tvorbu ejakulátu (na utření bříška paní mámy už stačí půlka kapesníčku), fabrika na jejich výrobu však jede pořád dál, jen ty spermie už nejsou tak kvalitní jako kdysi na úsvitu sexuální aktivity. Někteří frajeři nad 60 či dokonce 70 klidně oplodní svoji vyhlédnutou krasavici, jen pozor na to, riziko mutace spermií narůstá.
Co vše se v ejakulátu nachází? Ejakulát je všechno to, co přistane na bříšku, prostěradle, záchodovém prkýnku, či v puse rozdováděné partnerky. Děvy se slabší povahou, které doteď nemají/neměly problém s felací a polknou, možná by neměly dál číst...
Takový normální objem ejakulátu činí cca 1,5–6 ml (podle WHO). Ve WHO kecají, neviděli všechna porno videa...
Ejakulát obsahuje:
5–10 % spermie (řádově miliony)
60–70 % tekutinu ze semenných váčků (to je ta fruktóza, která dodává energii)
20–30 % tekutinu z prostaty
a zbytek tvoří žlázy močové trubice (báby, jste pořád při chuti?)

Co se ale stane se spermiemi, když nejsou „vypuštěny“? Jak jsem psal výroba běží neustále, ať už dojde k ejakulaci, nebo ne. A jaký je osud těch, které „nepřijdou na řadu“?
Dozrávání spermií probíhá tak, že jejich tvorba začíná ve varlatech (testes), konkrétně v semenotvorných kanálcích. A jak jsem psal, trvá cca 72–90 dní a spermie dozrávají. Pak putují do epididymis (nadvarle) a to je jejich "parkovací místo“ zde čekají na svůj den. A den střídá den, někdy i několik týdnů jsou připravené na ejakulaci a... A co když k žádné ejakulaci nedojde? Žádný pohlavní styk, žádná onanie a továrna pořád jede, jede. Co se děje potom, vždyť nadvarle není nafukovací.
Neuvěříte: tělo spermie zlikviduje a recykluje.
Staré spermie degenerují a jsou fagocytovány (pohlceny buňkami v nadvarleti).
Tělo zrecykluje živiny a „odpad“ je postupně odveden (např. do lymfatického systému).
Jedná se o naprosto přirozený proces – žádné „ucpání“ ani „přetlak“ nehrozí, žádný výbuch papiňáku - i když někdy... co si budeme kluci povídat, že? A samozřejmě u některých mužů se při delší abstinenci mohou objevit spontánní noční poluce (výrony semene během spánku), což je další forma přirozeného „vyprázdnění“.
A kde jsou spermie připravené na „vystřelení“? Před samotnou ejakulací probíhá příprava v těchto fázích:
z nadvarlete se při sexuálním vzrušení přepravují do chámovodů (ductus deferens), semenné váčky a prostata přidají výživné tekutiny a celý obsah (spermie + ejakulační tekutina) pod slastnými stahy prochází v několika dávkách močovou trubicí do pochvy, či až k ústí dělohy. A dílo dokonáno jest, jde se na oplodnění.
Zdálo by se, že oplodnění je fakt hračka, když proti vajíčku vystartují miliony plavců. No, celá cesta je vrchol bídy a utrpení, nebudete věřit, ale k vajíčku nakonec doplave sotva pár desítek nejrychlejších, nejodolnějších a to vajíčko si mezi nimi nakonec bude ještě vybírat!
A co je na těch milionech padlých paradoxní? Žena má jedno vajíčko měsíčně a spermie ho musí najít v úzkém časově vymezeném okně. To je jako kdybyste stříleli do pohyblivého terče, který se zjeví jednou za čas a jen na malou chvíli. A tu je ta šance pro číhající spermie v děloze, které mají zhruba těch pět dní života, aby se v příhodný čas vrhly na vajíčko. Jedna z nich vyhraje (ale také nemusí) :-)
Napište do komentářů, zda chcete pokračování.