Když se řekne shibari, mnoho lidí si vybaví svázané tělo, napjaté provazy a zvláštní směs dominance, bolesti a erotiky. Někomu hned naskočí porno scény, drsné, teatrální, bez emocí. Jiní si vzpomenou na „50 odstínů šedi“, kde svazování působí jako stylizovaný doplněk k luxusnímu sexu. A pak jsou tací, kteří při slově „provaz“ ucítí chlad po zádech, kvůli true crime dokumentům, kde svazování neznamená vášeň, ale trauma.
A právě proto má shibari často nezaslouženě špatnou pověst. Realita je úplně jiná, shibari není násilí. Není to sex bez souhlasu, není to manipulace, ani způsob, jak ovládat druhého člověka. Shibari je naopak velmi jemná, intimní a respektující forma kontaktu. Může být erotická ale taky nemusí. Může být o odevzdání ale nikdy bez důvěry. A hlavně: nikdy bez souhlasu.
Je to tichý rozhovor dvou lidí beze slov. Provaz není jen uzel, ale gesto, dotek, napětí, které spojuje, ne odděluje. Proč se toho lidé bojí? Protože většina zná shibari jen skrze extrémy:
Z porna, kde chybí bezpečí, citlivost a realita – a kde se svazování často používá jako vizuální fetiš bez kontextu.
Z popkultury, kde jsou vztahy postavené na "neřeknu ti nic, ale podepiš smlouvu", namísto skutečné komunikace.
Z true crime obsahu, kde svázání znamená nebezpečí, násilí a konec svobody.
Ale shibari, to skutečné, nemá s těmito obrazy nic společného. Skutečné shibari začíná slovem, respektem, dohodou. A končí kdykoliv řekneš „dost“. To není slabost, to je pravidlo.
Proč to lidé přesto zkouší?
Protože hluboko v nás je touha po kontaktu, po hraní s hranicemi, po pocitu bezpečného odevzdání nebo jemného ovládnutí. Někdo chce cítit provaz na kůži, jiný chce tvořit, kreslit po těle uzly jako malíř štětcem. Někdo hledá erotiku, jiný jen blízkost, dotek a klid.
Shibari není jen o svazování, je to o prožívání.
A pokud tě láká zjistit, jaký může být provaz ve skutečnosti, mimo obrazovky, knížky a temné příběhy, ozvi se. Rád poznám nové lidi, co chtějí objevovat svět shibari bez předsudků. A je úplně jedno, jestli jsi modelka, model, riggerka nebo jen zvědavá duše. Důležité je jediné: že chceš být u toho přítomná. V těle. V mysli. V okamžiku.