Vision quest a erotická masáž

(aneb když se sebereš a zmizíš)

Mám za sebou třetí den svýho malýho útěku. Po letech, co jsem si nedovolil zmizet sám někam do prdele, jsem to konečně udělal. Bez plánu, bez lidí. Jen já, spacák, kolo, les, bordel v hlavě a jedna zásadní otázka: "Co se sakra svým životem dál?"

Plán byl jasnej – přemýšlení, směr další pětiletky, osobní i pracovní restart, a hlavně – vyřešit ten bordel s milenkou, co mi řekla: "Buď já, nebo tvoje žena. Rozhodni se." Takže výlet za vnitřním klidem... Jo, hovno.

Den 1 – Kunda místo rozjímání

Už první den to šlo do hajzlu. Ozvala se jiná milenka – ta, se kterou jsem spal naposled v prosinci. Chtěla se vidět. Tak jsme se potkali. Dopoledne kecání, procházka, lehce rozpačitý, přece jen půl roku bez kontaktu. Ale večer už mě kouřila v kleče s takovým hladem, že jsem měl pocit, že mi exploduje ego i koule. Pak si mě narvala do kundy ve stoje, jak kdyby mě chtěla udržet v sobě až do zimy.

Takže z rozjímání hovno. Ale bylo to hezký. Sebevědomí stouplo, výčitky šly stranou. Chvilkový vítězství.

Den 2 – Tíseň, šlapky a tělesnej restart

Druhý den ráno kolo, traily v Jedovnicích, pohoda. Ale odpoledne mě to začalo žrát. Ten tlak, ty volby. Milenka vs. manželka. Všechno na hovno. Tak jsem šel na Amatéry. Relaxační erotická masáž poblíž? Jasně, jedu.

Ženská v chatce, bordel jak ve squatu, ale mně to po noci v lomu přišlo vlastně útulný. Seděli jsme hodinu na zahrádce, kouřili a kecali. Pak sprcha a začalo to.

Masáž jak z jinýho vesmíru

Začátek ve stoje – překvapení. Doteky lehký, smyslný, žádná rutina. Okamžitě jsem poznal, že tahle ví, co dělá. A já, jako dotekovej závislák, jsem byl v nebi. Pak jsem si měl lehnout na břicho. Nahý tělo se mi třelo o záda, olej, vůně, dech. Bylo to kurevsky rajcovní a přitom jemný, vědomý. Cítil jsem, jak jsem absolutně neschopnej jen "přijímat". Jsem zvyklej dávat. Být aktivní. Ale tady jsem musel prostě jen bejt. A bylo to těžší, než jsem čekal.

Když mě otočila na záda, už jsem se musel zeptat, jestli se můžu dotýkat. Přesně tohle byla ta chvíle, kdy se realita láme. Začal jsem se jí jemně dotýkat a ona hned poznala, že to myslím vážně. Chválila, že masíruju citlivě, jinak než většina. A pak už to bylo fakt o spojení. Ne sex, ne výměna – ale kontakt.

Nakonec jsem to stopnul sám. Nechtěl jsem se udělat, chtěl jsem si to udržet v sobě. Ležela na mně, uvolněná, klidná. Nabídl jsem, že ji namasíruju já. A v tu chvíli mi to došlo – jak strašně mám zakořeněný, že musím dávat, starat se, pečovat. Jak snadno tím někoho připoutám. A pak uteču. A z toho, co jsem si myslel, že je láska a péče, se stává zrada.

Zjištění

Tohle byl pro mě možná ten pravý "vision quest".
Ne v lese, ne na kole, ne ve vymýšlení strategií. Ale v tom, jak se dívám na ženy. Jak si pletu péči s manipulací. Jak umím vzbudit důvěru, protože "chci", ale zároveň vím, že to vede k průseru. Nechci bejt hajzl. Ale zřejmě jím občas jsem.

Závěr? Co dál?

Spal jsem tam. Ne kvůli sexu, ale protože jsem prostě nechtěl jít pryč. A ona mě nechala. Protože jsem zas vzbudil důvěru. Protože to prostě "umím". Ale je to i nebezpečný.

A dneska? Poslední den. Přemýšlím, jestli zkusit jinou masérku. Ne kvůli honění. Ale kvůli porovnání. Abych si ověřil, že tahle byla fakt výjimečná.

Ale možná bych měl konečně zůstat sám. A fakt přemýšlet. Protože "něco se ve mně pohnulo"...