Co hledám a nehledám

Co vlastně hledám? (Kromě důvodu, proč se už nikdy nevrátit k bývalé)

Nepíšu nákupní seznam. Hledám důvod, proč se mi rozbuší srdce ještě dřív, než se tě dotknu.

Hledám někoho, kdo si neplete „divokost“ s tím, že neumí říct „ano“ nahlas.
Kdo se nebojí přiznat, že chce něco, co ještě nezažila – a ideálně i někoho, kdo ví, co s tím.

Co nehledám?

Nudu v krajkovém prádle.
Korespondenci typu „tak co dneska děláš?“.
Sex podle návodu ze ženského časopisu z roku 2011.

Co hledám?

Individualitu.
Holku, co má vlastní styl myšlení. Ne tu, co říká „já jsem taková normální holka“ – to je jako říct, že tvoje oblíbené jídlo je rohlík.

Vzrušení.
To, co začíná ve slovech, pokračuje v pohledu… a končí tím, že zapomeneš, kde máš oblečení.

Tabu.
Ne nutně v latexu a poutech – ale v tom, že si dovolíš říct „tohle chci“ bez toho, abys hned přemýšlela, co si o tobě kdo pomyslí.

Život.
Ne přežívání od pondělí do pátku. Ale ten druh existence, kdy si v neděli večer olízneš rty a usměješ se:
„Tak tohle bylo za hranou...a chci to znovu.“

Hledám ženu, která ví, že slovo „normální“ je nuda v převleku.
Někoho, kdo chce prožít víc než jen další konverzaci.
A kdo místo dlouhého přemýšlení o správném dojmu radši napíše:
„Jo. Tohle mě fakt láká."