Hledám sekeru

Čas od času tu někdo něco hledá, nebo aspoň píše, že hledá. I přes to, že inzerce je jinde. Já to taky napíšu tady, protože inzerce nemá pro moje hledání tu správnou sekci. Hledám sekeru. Co je to sekera? No pokud to nevíte, tak ani nemusíte číst dál, je to jedno. A proč ji hledám? No protože.....

Ten den začal dobře. Byl jsem brzy vzhůru, poměrně fit na to, že večer proběhla taneční zábava a nějaké to pivo. Jako bonus jsem si pamatoval lehce lechtivý sen, který se mi nad ránem zdál. Společenské povinnosti, které vyplývaly z této neděle jsem měl zdárně za sebou a konečně jsem se dostal i na smetanovou točenou zmrzlinu s čokoládovou polevou, na kterou se těším od jara. Prostě den z kategorie těch lepších. Jo a také vykvetl vlčí mák, ten poslední co tu mám. Takovej jinej, krásnej. Vlčí máky má ráda, dokonce prej nejraději, tak jsem ho vyfotil a poslal.
Fotka a nevinný flirtík, pro radost.
Za chvíli cinkla odpověď. Ne, tak to není odpověď. Čtu: „Všechno špatně. Nezlob se." A pár dalších slov, která říkají, že další zpráva jen tak nedorazí.....
Všechno špatně. U mne? Bylo to moc? Nebo u ní a jde o něco jiného? Všechno je slovo, které vlastně neříká nic. Špatně. To mi teď docela je. Nezlob se. A pomůže to, když se budu zlobit? Stejně nevim na koho....
Bylo to jako bych si uvařil kávu a cestou ke stolu s ní zakopl. Těšil jsem se, jak si ji vychutnám a teď mám akorát všude bordel. A ta paní na druhé straně stolu se ptá: „Co se stalo?" Poznala to. A bude se ptát dál. Musím pryč.
V těchto situacích mi pomáhá fyzická práce, nějaká dřina u které nemusím přemýšlet, jen být a bít. Ideálně kopat jámu (jenže komu), mlátit palicí do zblbnutí nebo ....... Štípat dříví. To je ono jdu štípat dříví. Budu užitečnej a nenápadnej. A teď v těch vedrech se dříví vyloženě hodí.
Několik hodin jsem týral své tělo a snažil se na ni nemyslet. To týrání šlo dobře, to nemyšlení hůř. Pomalu mi začínaly docházet špalky. Byl jsem unavenej, ale nemohl jsem ze sebe dostat tu bezmoc. Měl jsem vztek, že nemůžu udělat nic, aby to bylo jinak.
Poslední špalek byl jak z gumy. Ne a ne se do něj zaseknout natož ho rozštípnout. Ani jsem ty pokusy nepočítal. Pamatuju si ten poslední. Ten se taky nepovedl. Jenže jak jsem byl plný toho vzteku, tak jsem tou sekerou, vší silou, mrštil neznámo kam. Teda někam přes plot a tam je lán pšenice. Jenže s tou sekerou zmizel i ten vztek. Nepřešlo to úplně, ale ulevilo se mi.
Chvíli jsem jen stál a koukal směrem, kterým sekera odlétla. Nemám šanci jí najít, počkám po žních. Už vím, proč se nemá házet flinta do žita a vy víte proč hledám sekeru.
A jak se vy zbavujete vzteku?