Kočka nebo pes

Především chci mít jejich ocas! Ten elegantní doplněk, kterým bych dala najevo emoční rozpoložení (mazlivá, odtažitá, nepřátelská, koketní, flirtující).
Čímž jsem asi na úvod jasně dala najevo svou jednoznačnou příslušnost do toho "mého" tábora.

Miluju kočičí nepředvídatelnost. Její nezávislost. Její důstojnost. To, že mi dá náklonnost jen když ona chce a když má náladu. Není na knoflík, že když se k ní chovám hezky a chci ji pohladit, že se automaticky nechá. To, že se nechá pohladit a pomazlit, je od ní shovívavé gesto přijetí, které je pro mě vyznamenáním. Nedá se vychovat, soužití s kočkou je více o dvou nezávislých osobnostech, než o tom, kdo je "pán" a kdo je "zvíře". Pokud kočka respektuje pravidla domácnosti, je to od ní projev sebevědomé tolerance a vědomého konsenzu.

Pes je čitelný, organizovaný (pokud má dobrou výchovu), vděčný, věrný a spolehlivý. Pokud se k němu chováte hezky, bude mít radost a bude vám ji vracet měrou vrchovatou. Pokud se k němu moc hezky nechováte, i tak vás bude milovat, protože je to jeho přirozenost. Odpustí vám vše, miluje vás bezpodmínečně, vždycky tu bude pro vás.

Čím to je, že tyto nádherné vlastnosti mě u psů nijak neoslovují ...