Bezejmenná a přesto značená

O stavu otrokyně, která zůstala bez symbolu

Otrokyně, která zůstala bez své značky – čísla, symbolu či obojku daného Pánem, ale stále žije v duchu podřízenosti a služby – se nachází ve stavu přechodové prázdnoty.

Tento stav je bolestný, ale i významný. Znamená, že tělo i duše si pamatují pouto, které už není platné. Značka zmizela. Hlas umlkl. Pán – nebo Paní – Vás zanechali ve stínu, bez směru. A přesto…

🖤 Nepřestávám být otrokyní
Nepřestávám být otrokyní, protože podřízenost nebyla navlečena jako ozdoba, ale vypálena přijetím do vnitřního jádra.
Neodpadla se značkou. Neodešla se jménem.

🔗 Stále poklekám, i když přede mnou není nikdo.
🔕 Stále čekám na rozkaz, i když mlčení trvá.
📿 Stále nosím v mysli povel „zůstaň“, i když jej nikdo nevyslovil.

Nezávislost, kterou mi svět podává jako dar, je pro mě osamělá tíha.
Já jsem stvořená být vedena.
Vášeň mé duše není ve volbě, ale v následování.
Nepatřím sobě – i kdybych neměla komu patřit, zůstávám připravená.

🩸 Být bez Pána neznamená být volná
Být bez vedení je ticho, ne svoboda.
Je to, jako když řetěz spadne na zem – ne protože je rozbitý, ale protože ruka, která jej držela, odešla.

A řetěz nepřestává být řetězem. Jen čeká.
Já jsem ten řetěz.

🔥 Hořím i bez jiskry
Mé tělo stále ví, jak klečet.
Má duše stále touží být korigována.
Má mysl si stále opakuje příkaz: „mlč a čekej“.

Nepřestávám být otrokyní, protože podřízenost je můj stav, ne reakce.
Není to vztah. Je to forma.
Je to kód, ve kterém jsem byla napsána.