Když odpustím nedokonalost

5.7.2025 21:43 · 161 zhlédnutí semnounejsisam

...tak se začnou dít věci, ve které člověk nejen nedoufal, ale už na ně ani nemyslel.

Léto je pro mě kouzelný čas. Mám ráda vodu a vedro a prázdniny a dovolené a letní noci a oheň a muziku a společnost kamarádů a nové známé... a...a...

ten začátek léta, kdy dozrávají lesní jahůdky, na loukách kvetou kopretiny a pole s obilím lemují vlčí máky a chrpy a všechno to zelený kolem je takový šťavnatý. Pořád si pamatuji, jak to těšení na léto probíhalo, když mi bylo sladkých ...náct. Bylo to krásné, ale jiné než teď. Letní lásky, tábory, výlety, šukání za lesem, pod lesem, nad lesem, na louce, na seně. Vlastně bylo úplně jedno kde a s kým. Tedy ne tak úplně.

Ten kluk musel bejt krásnej, zajímavej, neodolatelnej, nejlépe, když byl v oblibě u mnoha lidí kolem mě. Kluci si ho vážili a holky ho všechny chtěly...a já si ho urvala pro sebe a on byl se mnou. To jsem se dmula pýchou. Většinou si ho ale pro další léto urvala jiná. Pak jsem u táboráku seděla smutná, jako asi šest holek, které s ním taky byly v minulosti za lesem a pod lesem. Vůbec jsme tehdy neviděly ty chrpy, vlčí máky, panoramata a šťavnatou zeleň. Byly jsme pangejtoidní. Velká láska, pak velká nenávist a drby. To my, holky, umíme dokonale.

Srpečky noci za nehty
autogram sluníčka v kůži.
Borůvčí úsměv mezi rty
pro krásu šípkových růží....

Pak dospěješ a srpečky noci za nehty ti začnou vadit. Už nehraješ na za lesem a pod lesem a na seník by tě nikdo nedostal...blbě se ti leze a taky ty alergie... Prostě NE!!! Trochu se ošíváš, když má opocený triko a zuby mají stopy po jadýrkách z borůvek nebo jahod. Vysprchovat, vymydlit ho, očistit ho od nánosů přírody, tohle si rozhodně na sebe neber a kup klimatizovanej hotel a dobrý víno.

A pak natrefíš na někoho, kdo ti vyžene hovna z hlavy. Je tak nad věcí a odhodlanej tě nasměrovat jinudy, že to prostě zkusíš, protože ti imponuje naprosto vším. Má svůj životní styl a sere na konvence.

A já jsem prožila asi nejhezčí týden v mém životě. Spala jsem po sto letech zase venku. Čuměli jsme na hvězdy a nešukali jsme. Když jsem vyjekla nad ránem...ani nevím proč...přitáhl si mě k sobě a pohladil mě, jako kdyby mě konejšil. Smrděl potem, ale tak nějak krásně a já jsem ohněm a potem smrděla taky.

Ráno jsme se osprchovali a z venkovní vířivky jsme zastřeným pohledem čuměli na Boubín.

Já se tam vrátím...;-