Dvě

Seděli jsme na posteli. Já uprostřed, ony po stranách. Dvě rozdílné energie, dvě těla, dvě vůně. A já – vděčný, že nemusím vybírat.

Nela byla pomalá, opatrná, s pohyby jako z hedvábí. Hladila mě po krku, zatímco její rty zkoumaly místo pod mým uchem. Druhá – Klára – byla jako oheň. Žádné zdržování. Přeskočila slova, rovnou si mě přitáhla a její polibky měly váhu příkazu.

Jejich dotyky se střídaly, přelévaly jako vlny – jedna mě hladila, druhá kousla. Jedna šeptala, druhá vzdychala. A já mezi nimi – rozechvělý, napjatý, chtivý všeho.

Když se Nela posunula níž a začala zkoumat každé místo na mém těle jazykem, Klára se posadila obkročmo na mou hruď. Zatáhla mě za ruce a přitiskla je nad hlavu. Usmála se. „Teď jsi náš.“

Nemusel jsem odpovídat. Jen jsem zavřel oči, vdechl jejich směs parfémů, kůže a chtíče… a nechal se ztratit.

Klára se nad mou hrudí pohybovala pomalu, dráždivě. Její boky se lehce vlnily, aniž by se mě dotkla celou vahou – jen náznaky, jen tolik, aby mě nechala v nejistotě. Zatímco mi zablokovala ruce, jazykem mi přejela přes rty a pak mě jemně kousla do brady.

Nela mezi tím sjela níž. Cítil jsem její dech, její rty, její zvědavost. Byla tišší, ale o to důslednější. Každý dotek jejího jazyka byl jako výboj – jemný a nevyhnutelný.

Stal jsem se nástrojem, hřištěm, otevřeným polem, na kterém se dvě ženy rozhodly rozehrát vlastní pravidla.

Klára se naklonila těsně k mému uchu. „Nedívej se na ni… soustřeď se jen na mě.“ Zároveň mi ale povolila ruce – jakoby věděla, že se stejně nepohnu.

Nechtěl jsem.

Nela mě políbila na vnitřní stranu stehna a podívala se nahoru. Na nás. Usmála se. Byla v klidu. Ona věděla, že mě má taky. Každá z nich měla jiný způsob.

Klára sesedla z mé hrudi, ale neopustila mě. Zůstala u mě, bok po boku, a přejížděla prsty po mém břiše, jako by si kreslila mapu míst, která si nárokuje. Nela se mezitím zvedla, vklouzla k nám a přitiskla se ke mně tak těsně, že jsem cítil každé její teplé nadechnutí na hrudi.

Jejich pohyby se začaly prolínat. Ruce se mi ztrácely ve vlasech jedné, zatímco rty ochutnávaly tělo druhé.

Když se jejich těla prohnula nad mým, dotkla se navzájem rty – lehce, zkoumavě, hravě. Polibek mezi nimi byl pomalý, ale cílený. A já, sledující zpod nich, jsem měl pocit, že už dál nepotřebuju nic – jen se dívat, vnímat, být tam.

„Tohle je jen začátek,“ řekla Klára tiše a vklouzla mi do dlaně. Nela mě pohladila po vnitřní straně stehna. „Ještě jsme tě ani pořádně neochutnaly.“

A pak už jsem jen dýchal. A nechal se vést.

Nela se naklonila a přitiskla rty na moje břicho. Klára mezitím šeptala věci, které mě nutilo jen zavřít oči a potlačit vzdech. Její hlas byl sametový, ale tón… nebezpečně rozkazující.

Byl jsem jako napnutý drát mezi dvěma póly – a každá z nich věděla přesně, jak mnou vést proud.

Nela se přesunula níž, ale jen na chvíli. Pak se zvedla, poslední kousky štů spadly k zemi. Byla nádherná. Tichá bohyně s očima, které pálily i bez doteku. Klára ji pozorovala, a pak se otočila ke mně.

„Teď ty,“ řekla Nela. Klára mě vzala za ruku. A já...