Hvězdy padaly jen pro nás

Dlouho jsem se nedíval na hvězdy. Možná protože už jsem v ně nevěřil… možná protože jsem měl hlavu sklopenou k zemi. Ale kdysi jsem je miloval. V letních nocích, kdy vzduch voněl po teple, trávě a očekávání, jsem si lehal do ticha a vzhlížel vzhůru. Čekal jsem, až jedna z těch mihotajících se krás spadne… a něco jsem si přál…

A k té obloze jsem tehdy nevzhlížel sám.

Měl jsem po svém boku ji, tu, jež pro mě byla stejně důležitá jako jitřenka na obloze. Tu, která mi svým pohledem udávala směr, když jsem ho sám ztrácel. Věděla, kdy mlčet, a kdy se jen tiše usmát.

Měla oči jako smaragd v černém sametu, zelené, hluboké, živé. Její havraní vlasy jí spadaly v hebkých pramenech až k pasu a v nich se ztrácel vítr i mé myšlenky. Snědá pleť nesla tajemství pouštních nocí, hřejivá, exotická, omamná. Vypadala jako dívka z pohádky Tisíce a jedné noci… jenže nebyla snem. Byla skutečná. A byla moje.

Leželi jsme spolu pod širým nebem, schoulení na dece, jejíž okraje cuchal vlahý vítr. Celá noční obloha nám tehdy patřila. Ticho mezi námi nebylo trapné, bylo naplněné. Každým dotykem, pohledem, pomalu pronášeným slovem. Její rty chutnaly po letní malině a horkém dechu. A když se mi přitulila k hrudi a šeptla „podívej, padá hvězda…“, cítil jsem se, jako by se celý vesmír na vteřinu zastavil.
Ten okamžik patřil jen nám.
A možná se zapsal i mezi ty hvězdy.

Milovali jsme se tehdy tiše, pod závojem noci, jako bychom se báli, že hluk by mohl ten zázrak zlomit. Její tělo se pohybovalo jako tanec, neukvapeně, přirozeně, a přesto s vášní, která v sobě nesla sliby jiných světů.
Dýchal jsem pro ni. A ona pro mne.

Ale láska, jak už to bývá, je někdy jen host. Přijde, ohřeje ti duši i tělo… a pak odejde. Možná ji odvál čas. Možná padla i ta poslední hvězda, která nám ještě věřila.

Ale víte co?
Když se dnes dívám na noční oblohu, říkám si, že možná někde tam, v jedné z těch vzdálených zářících teček, je náš okamžik zapsaný. Na věčnost.

A tak přeji každému, kdo ke hvězdám ještě vzhlíží, ať najde svou jitřenku. A když ne, ať je sám sobě světlem…