Co kdybych vám řekl......

Co kdybych vám řekl, že nezáleží na tom, jak vypadáte?

Že je úplně jedno, kolik máte peněz, jaké máte vzdělání, jestli máte břicho, řídké vlasy nebo jestli jste někdy selhali. A že už vůbec nezáleží na tom, jestli máte nějakou z těch „ideálních“ věcí, které nám dnešní konzumní a uspěchaná doba cpe den co den přímo do obličeje. A víte co? Ono na tom fakt nezáleží.

Jediné, na čem záleží, je to, jestli jsme šťastní. Ne pro někoho, ne podle nějakého měřítka, ne na sociálních sítích… ale šťastní sami se sebou. Takoví, jací jsme. Se všemi chybami, jizvami, pochybnostmi, ale i tím jedinečným, co máme uvnitř. Stačí si to připustit – že neexistuje žádný univerzální ideál. Neexistuje správná velikost zadku, tvar prsou, vhodný vzhled pochvy! Ano, i to je dneska prý to, co řešíme, počet partnerů nebo výše účtu v bance.

Svět nám každým dnem podsouvá, že nejsme dost. Že máme být víc, vypadat líp, vydělávat víc, být výkonnější, mít partnera, dvě děti, auto, hypotéku, zážitky na Instagramu, vyholené vše a hlavně úsměv nonstop. Ale tohle není život. To je výkladní skříň. A v ní je všechno načančané, dokud se nezavřou dveře.

Mám za sebou chvíle, kdy jsem se snažil zapadnout. Kdy jsem si myslel, že se musím někomu zalíbit. Že musím vypadat líp, chovat se pro svět kolem správně, nebo že moje hodnota roste podle toho, jak moc mě druzí chtějí. Ale víte co? Bylo to vyčerpávající. Falešné. A hlavně úplně zbytečné. Našel jsem v sobě větší klid, když jsem to všechno pustil. Když jsem přestal hrát roli a začal být sám sebou. A ano, není to vždycky pohodlné. Občas narazíte. Občas vám někdo řekne, že nejste dost atraktivní nebo že vás nesdílí algoritmus. Ale právě v těch chvílích zjistíte, kdo vás skutečně vnímá. A kde je opravdové spojení.

Tohle místo, tahle stránka, tenhle server i tady to jde. I tady se dá najít něco opravdového. Někdy stačí napsat jednoduchou zprávu bez přetvářky. Bez přiloženého přirození, bez okázalého ukaž kozy. Stačí přání dobrého večera, úsměv mezi řádky, zájem, který není vypočítavý. A víte co? Ono to funguje. Protože člověk pozná, když jste upřímní. Když nejste další kopie, další produkt. Když jste prostě vy.

Takže jestli vás někdy napadlo, že nejste dost dobří… tak vám to říkám rovnou: Jste!!! A vždycky jste byli. Jen to musíte slyšet víc od sebe, než od světa kolem.

Život není o tom, kolik lajků dostanete. Je o tom, co cítíte, když večer zavřete oči. A pokud tam někde hluboko cítíte klid, možná jste konečně začali žít tak, jak doopravdy chcete. A to je, přátelé, víc než všechno zlato světa.

Muž bez tváře