Šoustáš mou ženu před mýma očima.
Není to moje přání, ani tvá vůle. Nikdo to neplánoval.
Je to jen koincidence.
Okamžik v životě, kdy se seznámí tři lidi s podobnou jiskrou v oku. Břemena života se v tu chvíli instantně rozplynou, a vznikne prostor na přirozenost a hravost. Stávají se z nás objevitelé, průzkumníci, revolucionáři.
Jsme tři. Každý z nás kapitánem, a zároveň ztroskotancem vlastních osudů.
Jsme na jedné lodi, ale pustili jsme kormidlo.
Vzdáváme se životu. Svlékneme se a lehneme si na dřevěnou podlahu.
Loď přestává sledovat svůj směr, cíl neexistuje a osud je nepopsaný list.
Ztrácíme rychlost, a oceán si nás pomalu podrobuje. Vnímáme čím dál silněji, jak nás jednotlivé proudy zpomalují a stáčí vstříc neznámo kam.
Jen tiše ležíme a snažíme se ty proudy vnímat a číst, přesto naše hlava končí ve víru představ o tom, jak tahle noc skončí.
Moře nás pohltí, spolkne. Jsme v jedné velké louži ze spousty slaných slz. Sůl rozpuštěná v našem potu,
a nakonec ta slaná odměna, pro každého z nás.
Stačilo se prostě jen mít chvíli fajn, mít kontrolu nad každodenním životem i nad vlastními emocemi, ovládat reakce a dobře komunikovat. Chodit prostě brzo spát a poctivě pečovat o vlastní tělo.
Seděli jsme na zahrádce hospůdky u přehrady a přisedl sis ty. Přirozeně jsme se seznámili a naťukli spoustu společných témat. Plánovali jsme ale jen krátkou vyjížďku na kole, tak jsme museli vyrazit domů. Ty jsi ale měl společnou cestu! Doprovodil jsi nás až domů. A pak. Se tě má žena jen ledabyle zeptala, jestli si nedáš něco na pití než budeš pokračovat svým směrem.
A teď šoustáš mou ženu. A já si říkám, čí tohle bylo přání? Nebylo to náhodou přání nás všech?
Vím, že tvou prioritou je jednoduše dopřát mé ex péči, kterou si zaslouží.
Víš, že já s mou ex už měsíce nespím, protože to neprospívá našemu vztahu.
Všichni víme, že tohle je kouzelný okamžik, který se odehrává možná naposled. A tak k němu i přistupujeme. Jako nositelé našich rolí při kterých můžeme zkoumat jiné roviny života, vztahů a dynamiky mezi nimi.