Je láska láskou.....

Někdy se člověk zaměří na lásku tak, že druhá strana ji zpět nechce obětovat, jelikož né, že bych nechtěla, ale nechce se tím trápit. Nejhorší je, že čím více se člověk snaží dávat lásku ať je jakkoliv vyznaná, tak ten druhý poděkuje, ale dál to neumí dát najevo. Má už tolik bolesti, že se obává, že kdyby ji dávala zpět, tak si tím více ublíží i když by ráda dávala najevo zpět. Někdy člověk potlačuje věci, které má v sobě a neví si s tím rady. Něco skrývá a dívá se dotyčnému do očí, ale pravda je jinde a proto opětovaná láska zpět je někdy obranný mechanismus. Nejsme dokonalý a jsme pouze lidé, kteří mají svou lásku jinak nastavenou. Ta pravá láska se ukáže jedině tak, že oba ví, že jsou napojeni na sebe....Jen jsem si přemýšlel o zmatku lásky...Můj první blog a možná mi nikdo nebude rozumět a bude v tom blogu zmatek, ale někdo mě možná pochopí.... Jakou máte zkušenost vy? Jakou lásku jste dávali najevo a druhá strana se chovala jinak. Jak to vnímáte ze svých zkušeností? Láska, nebo láska z donucení?