Alkohol a ženy nejdou k sobě

Říká se, že alkohol mluví za vás pravdu. Byla jsem hlavní aktér. Stačil jeden okamžik a věděla jsem, že bude něco jinak. Cítila jsem to. Taky se vám stává, že vidíte člověka a blikne vám hlavou, že nepřišel jen tak? Já to tak mívám. A alkohol mi ( neříkám, že přímo) pomohl k tomu. Můj zrak ( posilněný alkoholem) byl k němu v tu chvíli přitahován. Stačilo ho vidět. Nohu přes nohu a dívá se a já se dívám na něj. A vím, prostě vím, že je něco jinak. V tu chvíli pro mě nikdo jiný neexistoval. Jen jeho postava. Seděl ve tmě, ale cítila jsem, že se dívá. Jeho osoba, aniž bych si to uvědomila, na mě působila. A když jsem opilá, až moc mluvím pravdu. Stačil jeden okamžik, malé popíchnutí z jeho strany a změnil se celý svět. Tentokrát jsem své myšlenky vypustila na světlo, nezabránila jsem tomu. To, co jsem neuměla říct za střízliva, tak díky alkoholu jsem to řekla. Přiznala jsem mu svoje city k němu. A vím, že jsem si sama sobě vykopala hrob, ale bylo to už venku. V tu chvíli jsem cítila úlevu ( pro mojí bolest vynechám tu část, kde jsme se spolu bavili). Ale za to ráno? Ano, bolela mě hlava a co hůř - já jsem si všechno pamatovala. Myslím na něj ráno, večer, celý den. Bojím se, a zároveň se těším. Cítím svoje srdce opět bít pro někoho. Nevím, co se mnou udělá jeho blízkost, až se někdy sejdeme.