Doteky které mluví

💫 Doteky, které mluví – jak masáž probouzí tvořivost v duši ženy

Začalo to nenápadně. Dávno předtím, než jsem otevřela svůj masážní salon, jsem v sobě cítila, že chci lidem pomáhat dotekem. Masáž pro mě nikdy nebyla jen práce – je to můj vnitřní hlas. Moje přirozenost. Když masíruji, zpomalím. Dýchám. Vnímám tělo druhého, ale také svoje vlastní. V tom tichu, které mezi námi vznikne, se cosi otevírá. Vzniká prostor, ve kterém se rodí... nápady.

Čím více masíruji, tím více cítím, jak se ve mně probouzí tvořivost. Přichází to samo, jemně, nenásilně. Napadají mě nové vzory na háčkované šátky, barvy přízí, motivy… někdy v duchu vidím, co by danému člověku, který přede mnou leží, nejvíc slušelo – nejen na těle, ale na duši. A tak se z masérky stávám i tvůrkyní. Z doteků vzniká nit, z nitě klid, z klidu nový nápad.

Tvořím s láskou. U háčku odpočívám, ladím se do jemna, obnovuji se. Je to jako jiný druh meditace. A v poslední době mi dochází, že obě tyto činnosti – masáž i háčkování – vycházejí ze stejného místa. Z místa, kde žije ženská intuice, vnímavost a něha.

Ráda bych proto v budoucnu propojila oba tyto světy. Možná vznikne kolekce jemných doplňků „Po masáži“, které si mé klientky odnesou jako pokračování doteku. Možná nabídnu balíček, ve kterém si žena po masáži v klidu se mnou uháčkuje svůj první šátek. Nebo začnu psát příběhy, které se zrodí mezi jedním dotekem a prvním smyčkovým očkem na přízi.

Zatím je to všechno jako semínko. Ale už teď ho zalévám s láskou.

Protože tvořit – ať už rukama, dotekem, nebo jehlicí – je pro mě způsob, jak být s lidmi opravdově. A možná právě díky tomu se mé masáže líbí, možná právě díky tomu lidé vnímají, že nejde jen o tělo… ale o něco mnohem hlubšího.

A já jsem za to vděčná. Ze srdce.