Patriarchát-porucha civilizace

Po tisíce let nám bylo vnucováno, že muži mají přirozeně vládnout. Že jejich síla, chlad, výkon a dominance jsou „normální“, zatímco ženská moudrost, intuice a empatie jsou slabostí. Ale pravda je jiná.

Ještě před tím, než začal svět ovládat patriarchát, existovaly celé kultury, kde ženy nebyly podřízené, ale uctívané. Kde nebyly války, ale obřady, kde se nevlastnilo tělo ženy, ale naslouchalo se mu, kde moc neznamenala ovládání, ale ochranu. Tyto společnosti, například neolitická Evropa, Maltské chrámy, anatolský Çatalhöyük nebo dodnes existující matrilineární kultury jako Mosuo nebo Minangkabau, fungovaly bez hierarchie, bez dominance, bez zotročování.

Pak přišel patriarchát a s ním násilí, soupeření, výkonnostní posedlost, vymýcení soucitu a systematické zničení ženského principu. Patriarchát způsobil to, že z žen udělal majetek, z mužů stroje na výkon, kteří nesmí cítit, ze sexuality udělal zbraň nebo službu, z přírody udělal surovinu k vydrancování, ze soucitu udělal slabost a z moci udělal nástroj pro ovládání.

Ženy se přizpůsobily, aby přežily. Přestaly být měkké a začaly být tvrdé. "Oblékly si kalhoty/, přestaly věřit své intuici a začaly „dokazovat, že na to mají“...ale uvnitř zůstaly neviditelné, nedotčené, neuctěné. Patriarchát zničil ženskost v ženách i ve světě.

A jak by mohl vypadat svět, kde vládne ženská moudrost? Empatie by nebyla slabost, ale základ rozhodování. Děti by nebyly formovány pro výkon, ale pro vnímání. Muž by chránil, protože by vnímal hodnotu, ne protože chce vlastnit. Peníze by nebyly cílem všeho, ale nástroj. Sexualita by nebylo zboží, ale rituál propojení. Příroda by nebyla nepřítel, ale bytost, které nasloucháme. Žena by nebyla dekorace, ale kněžka. By by to svět, kde se nevládne silou, ale vědomím.

Tento svět je možný, ale nevznikne sám. Musí ho vytvořit ženy, které se probudí, vezmou zpět svou moc a dovolí si znovu cítit...a muži, kteří to unesou a nebudou utíkat před ženskou pravdou.

Co s tím můžeme udělat? Odmítnout systém, který nás nutí být tvrdé, rychlé a tiché. Přestat se měřit podle výkonu, peněz a chtíče. Připomínat si, že empatie, intuice a něha jsou síla a ne slabost. Budovat ženskou ekonomiku, ženské kruhy, ženský hlas a nenechat si do života mluvit nikým, kdo neuctívá naši duši.

Patriarchát je násilnou poruchou civilizace, ve kterém vyhrává jen ego a všechny duše trpí.