Co si dnes vezmeš na sebe?

Je ráno. Umýváš si obličej po prospané noci. Zdálo se ti o něm a myslíš na něj. Nemá obličej, žádné určité rysy, ale ta noc s ním ti utkvěla v paměti. “Co kdybych ho dnes náhodou potkala” říkáš si. Co si pro něj dnes obleču?

Léto je v plném proudu. “Zbytečné cokoliv vrstvit a v jednoduchosti je krása”pomyslíš si. Rozhodně nemáš dnes náladu trápit svoje prsa, tento díl prádla úspěšně vynecháváš. “Jen ať se pokochají”.

Budou to dnes šaty? S rozparkem? Kdy sebemenší závan větru poodhalí tvoje nohy? “Větší rozparek” říkáš? Takové, které dokážou ukázat více než by ostatní ženy byly ochotné? Nebo raději vklouzneš do legín? Dokážou pevně obepnout tvá stehna a podpořit přirozené tvary tvého zadečku. Ať tak či onak, volíš krásná krajková tanga. Víš, jak moc mám rád ten pohled na kus látky zařízlý mezi tvými bochánky, jen letmo se rýsující skrz uplé nohavice legín. I hlasitěji si žádajících pozornost v případě, že vítr rozčísne spodní část tvých šatů a poodhalí co je pod nimi.

Myšlenky na to jak tě právě on pozoruje, staví do pozoru tvoje bradavky. Je to hra. Na kočku a myš. Role se převrací, sem a tam. Většina z pozorujících jsou ale myši. Ty ses však dnes oblékala pro kocoura. Jeho pohled tě nenechá klidnou. Vyhýbáš se pohledem. Jistota, kterou jsi překypovala ráno v šatně je ta tam. Sklápíš zrak, připadáš si zranitelná, nechaná na pospas. Pouze do té chvíle, kdy na tebe promluví. Tlumeným hlasem tě pozdraví a složí poklonu výběru svršků.

A ty už při jeho prvních slovech víš, že je to on. Ten ze snu. Ten pro kterého jsi dnes tak pečlivě vybírala, co si vezmeš na sebe a v čem se mu budeš chtít předvést.

“Děkuji” odvětíš. Jako jediný měl kuráž pochválit tvůj outfit, i když víš, že práveě myslí na to jak tě z něj vysvobodit. “Je můj” myslíš si. Zabralo to.

A co sis dnes na sebe vzala Ty?