Vyhoň si vzpomínku

Sedíme s přáteli někde v hospodě, alkohol teče, zábava plyne. Postupem času se nevyhnutelně z upocených kapes pod stolem vynoří jeden, dva, možná i tři telefony, aby nahrály sociálně neohrabaného kamaráda Jardu, jak leze za zpěvu lidovky neumětelsky na stůl a dělá na něm ze sebe vola. A ze zábavy je najednou dokument National Geographic.

Stojím na koncertě. Okolo mě les rukou, ale v nich místo zapalovačů smartphony. Každý si nahrává svůj vlastní záznam pro chvíli, kdy bude moct předstírat, že tam opravdu byl. Je to jako honit si ho s kondomem. Co bude dál? Swingers bez sexu? Ten na první pohled zakřiknutý pár z rohu místnosti to konečně rozjede a ostatní v místnosti vytáhnou telefony a začnou jen natáčet? A šukat bude jako kdo? #orgie

Číšník nám servíruje postupně jedno jídlo za druhým, ale nikdo nejí. Jen fotí. Degustace nahrazena inscenací. Jako dezert dnes podáváme virtuální validaci.

Hromadíme záznamy vzpomínek jako sběrači zboží ze slev a předváděcích akcí. Draze za ně zaplatíme, a pak je zasuneme kamsi hluboko do skříně a necháme v zapomnění. Uspokojeni samotným aktem nákupu a vědomím o vlastnictví delegujeme paměť na kartu telefonu a z produkce vlastního života se vytrácí to hlavní, jeho odžití. Nakonec se budeme muset na stará kolena zpopelnit na indukční desce zdarma z předváděčky v kulturáku v Okrouhličce jako paní Jarmila (84), které pro nákup titanové sady nádobí nezbylo na pohřeb. Protože zachycujeme bez doteku.

Přitom prožitá emoce je v zásadě přenositelná jen vášnivým převyprávěním. Fotka je usvědčující důkaz, chladný neosobní záznam časoprostoru, který musí pro porotu rozpohybovat až dobrý obhájce. Jako by snad věci bez záznamu neměly hodnotu. A přitom je to často spíš naopak. V době hyperinflace záznamů už jedinečnost okamžiku propůjčí jen nenávratné nezaznamenání. Jediná deflační měna. Život není katastr nemovitostí, kde musíš vše zaevidovat, aby to existovalo.

Tady to chápu. Kde jinde se uplatní pokoutně natočené domácí porno s ex nastříhané do deseti chaotických klipů pojmenovaných od "jedna z vás" až po "xy z vás", kdy hodnota xy je přímo úměrná nekvalitě původní nahrávky (protože čím nekvalitnější, tím víc lze ex namnožit, což zvedá šance, že právě ty budeš další přece).

A samozřejmě pořád má smysl zaznamenávat. Jen je toho prostě moc. Je to jako nějaká zvrácená kunderovská slza dvojího dojetí, kdyby byl Kundera voyeur. První dojetí proběhnuvší nad prožitým okamžikem střídá ihned druhé z uložení. A pak už nic.

K čertu s tím vším. Jsem analogový muž obklopen digitální onanií.

Sepsáno 03:47 při čekání na fotky od kamaráda z dovolené před třemi lety.