VĚŘTE- NEVĚŘTE pokračování

Věřte, nevěřte 3: Když to nevzdáš, dostaneš… ban, výsměch, nebo nečekanou šanci

(aneb: Sex, slzy a screenshoty pro budoucí terapii)

Ještě než začnu:
ZDRAVÍM: RabLuc, Karroli, Wollfficka,Merino, Tifered, Katheyo :), doufám, že se tu objeví i : Ona existuje, MaPe8270, His Viixen a v neposlední řadě Kieslowski…

Tááák . A můžeme za…moment, ještě se zeptám:
“ Pan Odvárka tu je? “
Skvělé. Můžeme začít !
⸻
🔘Den: nevím, ale co vím, je , že:
Den 21: ONA 2 – QR Kód k posrání

Začalo to jako sen.
Krásná, přirozená, s profilem bez filtrů a větou:

„Hledám někoho normálního. Bez her. Bez keců. A bez slipů na první schůzce.“

To byla ONA. Dál jí říkejme třeba Eva.
Protože mi připomněla ten biblickej příběh, kde tě ženská donutí sáhnout po zakázaným ovoci a pak tě za to vyhoděj z Ráje. Jen tady to jablko stálo 14 tisíc a jmenovalo se iPhone.

Chvíli jsme si psali. Byla vtipná.
Nepoužívala smajlíky, ale interpunkci.
Věděla, co je Tarkovskij, ale taky jak správně použít slovo „čubka“ v poezii.

Pak napsala:

„Chci tě potkat. Ale někde bezpečně. Třeba v obchodním centru. U knihkupectví. Svírá mě atmosféra paneláků.“

Znělo to krásně. Tak trochu jako Hašek… kdyby měl Tinder.

⸻

📍 Místo činu: Kavárna vedle knih

Přišla. Vypadala jako na fotce. Což už samo o sobě bylo podezřelý.

Měla vlasy jak reklama na bio šampon, oči jako výmluvy exekutora a parfém, co stál víc než moje dětství.
Sedli jsme si. Mluvili jsme.
Smála se mým vtipům. Dokonce těm špatným.
Dokonce těm o Alzheimerovi a trampolíně.
Byla mocná. Nebo omámená. Nebo herečka.

⸻

Po druhém cappuccinu se lehce naklonila a řekla:

„Můžu si půjčit tvůj mobil? Chci ti poslat video, co mám jen v iCloudu – z mýho iPadu. Ale musím se přihlásit.“

A já, plnej testosteronu a iluzí, jí to dal.
Bez váhání. Bez PINu.
Protože přece „důvěra je základ vztahu“… že jo?

⸻

Dala si ho do ruky s něhou, jako by držela novorozeně.
Pak vstala a řekla:

„Za minutku jsem zpět, skočím jen na WC, než mi upadne močák.“

⸻

☠️ Čekání na smrt důvěry

Uplynulo pět minut.
Deset.
Patnáct.
Začal jsem googlit „jak dlouho trvá ženský čůrat“, než mi došlo, že to není otázka fyziologie, ale trestního práva.

Odešla.
I s mým mobilem.
A s mojí digitální peněženkou, kterou jsem si idioticky nechal jako přístupný widget na hlavní obrazovce, s PINem „0000“ – protože „to se mi nikdy nestane“.

⸻

📲 Transakce pekla

Během následujících 30 minut:
• Provedla platby přes NFC za 16 Red Bullů, 2 fitness permice a ubytování v hotelu „Paradise Dream“ (což je ironie tak černá, že by to ani Černobyl nezvládl).
• Poslala si přes Revolut 3 500 Kč pod popiskem „díky, zlatíčko“
• A pokusila se přihlásit do mého emailu s ověřovacím kódem, který sama odeslala na… můj ztracenej mobil.

⸻

🚓 Policie? Ha ha.

Na policii se mě ptali:

„Jak víte, že to byla žena?“

Říkám:

„Protože mi voněla jak víkend v Provence a věděla, kdo je Marguerite Duras!“

A oni:

„Jo, tak to bude typická digitální lolitka. Máme tady jednoho chlápka z Brna, co kvůli takové zaplatil zálohu na společné bydlení. V Moldavsku.“

Zapsali výpověď, slíbili „prošetření“ a podali mi leták s číslem na Linku důvěry **[teď po mnoha letech Vam něco prozradím, beze srandy/ výjimečně: pokud někdo z Vás čtenářů volal na linku bezpečí, když ji zavedli a pak cca 12 , 15 let…je zcela možné, že jste mluvili s mojí mamkou. A já seděl vedle ní.A pozor. Nedělám si legraci. V žádném případě co jsem teď napsal a už vůbec ne z Linky bezpečí! ]
Chtěl jsem místo toho prášky. Nebo pěst do obličeje. Vlastního.

⸻

Následující ráno

Koupil jsem si nový mobil.
Stáhl fotky z cloudu.

A tam byla její selfie.
S mým mobilem.
Přesně v momentě, kdy odchází ze záchodu s úsměvem démona.

Měla na sob ě moje sluneční brýle.
A prstem ukazovala do kamery – gesto ve stylu:

„Game over, blbecku.“

⸻

💬 Shrnutí?
• Nikdy nedávej cizí ženě svůj mobil, když jsi zrovna nadržený a ohromený její slovní zásobou.
• Widget digitální peněženky je praktickej – ale tak i gilotinová deska.
• PIN „0000“ je jak heslo „password“ – věříš, že tě ochrání, ale vlastně ti jen připomene, jak moc jsi věřil světu.

⸻

Epilog

Od té doby mám heslo dlouhé 14 znaků.
Začíná: NikdyVíce
A končí: _EvaZkurvilaMě


🧽 Den 28: Dočista do čista

Rozhodl jsem se očistit.
Od minulosti.
Od iluzí.
Od zpráv typu „Ahoj, jak se máš“ – které jsou v tomhle světě asi tak efektivní, jako pokus o výhru v loterii s lístkem na MHD.

Smazal jsem všechno.
Profil přeformulován:

„Jsem jako špatná Wi-Fi. Všude mě chytíš, ale nic nepošlu.“

Reakce:
→ Dvě odpovědi.
→ Jeden návrh na trojku od páru, který chtěl jen fotku mýho jazyka (neptej se).
→ A jedna žena napsala: „To je poprvé, co mě status rozesmál… ale i tak ne.“

⸻

👁 Den 30: Fenomén „Ghosting“

Tri dny jsme si psali. Denně.
Vtipy, sexy narážky, dokonce jsme sdíleli oblíbený jídla.
Na konci třetího dne:

„Líbíš se mi… možná z toho něco bude.“

A pak…
Ticho.
Žádná zpráva. Žádný důvod.
Jen prázdná obrazovka a moje ego plazící se po podlaze jak šnek po soli.

(Vsuvka:Přiznejte se! Kdo z Vás bydlí v domku a solí šneky? )

Zkusil jsem se uklidnit.
Dýchat.
Meditovat.

Po třech dnech jsem napsal:

„Vše v pořadku?“

Odpověď nikdy nepřišla.

Ale změnila si profilovou fotku.
Na tu samou.

Což je forma pasivní agrese, kterou by schválil i Freud:

„Nejsi blokovanej. Ale nejsi ani vítanej.“

⸻

🥴 Den 34: Mám nový fetiš – zklamání

Zkusil jsem změnit přístup.
Napsal jsem ženě, co hledala „jen kamaráda“.
Přijal jsem roli citlivého uchazeče o její důvěru.
Mluvil jsem o knížkách. O snech. O duši.

A ona?

„Jsi hodnej, ale víš… nemám čas.“

O dvě hodiny později přidala video, kde jí prcá Franta z posilky s komentářem „Spontánní středa 😘“.

Doteď nevím, jestli to byl trolling…
…nebo nábor do reality show „Hledá se mozek“.

⸻

🧼 Den 37: Když žena napíše první

Byla online. Psala si s někým. Mě si všimla.
A pak…
BLIK. Zpráva ode mě!

„Ahoj, máš nádherný pohled. Mám pocit, že tvůj úsměv by vyléčil i pohlavní nemoc.“

Odepsala.

„Ty jsi ale vtipnej. Co děláš večer?“

Já? Otevřel prosecco. Zapálil svíčku. Vzal si nový trenky.
Napsal jsem zpátky:

„Mám volno. Chceš videochat, nebo rovnou kafe?“

A pak…

…nic.

Další ghosting.
Cítíš to? Ten vzduch?
To je pach vypařený naděje.

⸻

😇 Den 40: Zázrak jménem Veronika

Veronika nebyla modelka.
Nebyla „divoká kočka s piercingem v duši“.
Byla… normální.

Psala klidně. Chápavě. Dokonce odpovídala i bez smajlíků.
A hlavně – nezmizela po třech zprávách.

Po týdnu jsme si zavolali.
Smáli se.
Připadala mi opravdová.
Řekla:

„Víš co? Přijď. Uděláme si čaj. A uvidíme.“

A víš co?
Přišel jsem. Dostal jsem čaj. A dostal jsem i pusu.

Žádná kamera, žádný Nigérijec.
Žádný „nejdřív kredit, pak orál“.

Reálná žena. Reálný zážitek. Reálná… možnost.

Ale – nemysli si.
Po týdnu to skončilo.
Zjistila, že jsem ne tak „intuitivní“ jako její ex – který byl jogín, vegan a prý uměl lízat jako fošna v moři.

⸻

💡 Závěrečné poznání dne 42:

Ženy tady jsou….vím. Psal jsem.
Sex taky.
Ale cesta k nim je jako k mýtickému artefaktu – musíš projít hádankami, pastmi, a ztratit čest i soudnost.

Ale POZOR:

👉 Pokud nevyhraješ sex… můžeš aspoň získat styl.
👉 Pokud nezískáš ženu… můžeš mít příběh.
👉 A pokud nezískáš nic… tak alespoň napíšeš článek, který bude lepší než 98 % penisů v galerii ……( …..doufám……., no tak dobře: přeju si!)

📙autooooo! …..kde je auto?
Promiňte mi !
Jsem taky jen člověk ( nebo?) .

Autoooor….kde je autor?
Jak to mám vědět?
No nic!
Radši pokračujeme ve čtyřce…..


Věřte, nevěřte 4: Když ti žena napíše… a pak tě zničí

(aneb: Průvodce zoufalého rytíře světem falešných paní, tajemných orgasmů a smíchu přes slzy varlat)

⸻

🎬 Den 50: Drahá, mám podezření, že nejsi žena, ale Filip

Byl pátek večer. Zatmění mozku.
Psala mi sexy žena – „Sofinka_Drahoušek“ – profil s prsy jako plynové bomby, popis:

„Jsem něžná a nadržená princezna, hledám svého krále s výdrží a humorem.“

Tak jsem napsal:

„Tvůj profil mě rozesmál a zároveň mi způsobil bolest v podbřišku. Chceš mě?“
A ona na to:

„Miláčku, napiš mi na WhatsApp, tady mi to zlobí.“

Číslo?
+234…
Jééé Nigérie.

Už jsem skoro odepsal, když mi došlo:
→ Žádná princezna se nejmenuje „Sofinka_Drahoušek“
→ A žádná žena, co má fotky jako z pornocastingu, nechce muže, co vypadá jak copywriter s opary.

Zavřel jsem zprávu.
Zamkl telefon.
A šel si zaplakat do ručníku s Mickey Mousem.

⸻

🚪 Den 53: Když tě žena pozve k sobě – a pak… přijde její pes

Zvláštní den.
Profil „Terezka_baví_se“ napsal:

„Líbíš se mi. Pojď na kafe.“

Reálná.
Fotka bez filtrů.
Smíchala gramatiku s diakritikou – nikoli omylem, ale z přesvědčení.

Šel jsem.
Přinesl kytku a banán (symbolicky, samozřejmě).
Otevřela dveře…
a v tom na mě skočilo 40 kilo psa.
Terezka řekla:

„To je Max. On má rád nové lidi. A někdy i líže. Ale nečekej nic víc… jsem právě ve fázi celibátu.“

Tak jsem tam seděl.
Mazlil Maxe.
Pili jsme čaj.
A když mi olízl ucho, nepoznal jsem, jestli to byl pes… nebo zoufalství.

⸻

📍 Den 56: Sex za pravopis

Profil: „Baculka_k_hlazení“
Napsal jsem jí, že mě její status zaujal.
A pak jsem si dovolil malou poznámku:

„Jenom jedno ‘m’ ve slově ‘omlouvam’? 😊“

Odpověděla hned:

„Aha, gramatický policajt. Jdi do hajzlu.“

O 4 hodiny později mi napsala z jiného profilu:

„Ty jsi ten vtipnej, co se mi smál za pravopis? Tys mě nějak vzrušil.

Takže:
Neodpovídat = nuda.
Napomenout = vztek.
Ponížit s elegancí?
→ Předběžná erekce.

⸻

🧠 Den 59: Seznamka nebo literární festival bizáru?

Založil jsem druhý profil.
Pod jiným jménem.
Bez fotky. Bez očekávání.

A začal jsem sledovat.

→ Jedna žena mela v profilu:

„Hledám výhradně abstinenta, nekuřáka, vegetariána, nekonzumenta kofeinu, ale milovníka tvrdého sexu a adrenalinu.“

→ Jiná napsala:

„Nehledám nic konkrétního. Jen bohatého, milujícího a nadržence, co umí vařit.“

→ Třetí řekla:

„Jsem křesťanka, ale ráda bych tě v pátek seřezala bičem.“

A já si říkám:
Tady by neobstál ani Michelangelo.
Bez jachty, bez hladovky a bez gumičky na koule jsi OUT.

⸻

👩‍🚀 Den 60: Setkání z jiného světa

Konečně. Reálná domluva.
Žena. Skutečná. Zivá.
Setkání v kavárně. Na místě.

Sedla si naproti mně.
Měla oči, co četly mezi řádky.
A první slova, co pronesla, byla:

„Vypadáš úplně jinak, než jsem čekala.“

Já? V rozpacích.
Zeptal jsem se:

„To je dobře, nebo špatně?“

A ona:

„To je jedno. Dala jsem si Xanax.“

A pak?
Mluvila 40 minut v kuse. O svém ex.
O tom, že si myslí, že sleduje její kočku.
O tom, že hořčice je vynález iluminátů.

Po hodině řekla:

„Jsem ráda, že jsi mě vyslechl. Jsi fakt normální. Nechceš mě někdy vidět znovu?“

A já…
…řekl ano.
Protože v porovnání s Sofinkou_Drahouškem to byla Miss vesmíru.

⸻

⚰️ Den 64: Dark web a temné zrcadlo

Z nudy jsem zabloudil do sekce „Pár hledá jeho“.

Jeden inzerát:

„Jsme pár. Ona je submisivní, on dominantní, hledáme někoho, kdo by přišel, koukal se, a pak dělal, co řekneme.“

Napsal jsem:

„Mohu být klidný, tichý pozorovatel.“

Odpověděli:

„Super. Jen prosím přines rajčatový protlak, plyšovou pandu a sprej na hmyz.“

Otázka:
→ Kdo prcá a zároveň konzervuje zeleninu?
→ A proč má panda jméno Miloš?

Nedošel jsem.
Ale doufám, že ten, kdo ano… přežil.

⸻

Závěr? NE. Předzávěr. Protože tohle neskončí N I K D Y .

Jsi tady. Čteš to.
A ptáš se:

👉 „Mám ještě psát ženám, nebo už rovnou sbalit zavazadla a přestěhovat se do světa anime polštářů?“

Odpověď je jednoduchá:

→ Pokud máš smysl pro humor, koule jako morčata na steroidech, a srdce, co přežije více odmítnutí než pojišťovák na dveřích paneláku – tak zůstaň.

→ Protože někde tam JE.
Žena, která ti odpoví.
Možná ne hned.
Možná omylem.
Ale když se to stane… poznáš to.

A pokud ne?

Tak napíšu další díl.
A rozesměju treba ostatní.
*Protože humr je jediný lubrikant, co tu snad funguje.

*Kdo četl o dva řádky výše humor?


** má někdo z Vás zkušenosti z linkou bezpečí
Pozor ⚠️! Neplést s vlhkou…. 0609…. Zavolej mi do klubu. Jsme hravé, jsme….