Někdy je to na levačku

Znáte ty situace, kdy máte něco pořád po ruce a vůbec vám nedochází, jak je to pro vás důležité, až do okamžiku, kdy to najednou není? Zmizí to, odejde, přestane fungovat nebo je to jen dočasně mimo provoz. A co teď? Pokud je v dosahu záloha nebo náhrada, je to brnkačka, ale když není, je potřeba fungovat, alespoň krátkodobě, bez. Jsem teď na nějakou dobu bez své pravé ruky a řeknu vám, je to na levačku. Běžné činnosti zvládám. Některé sice obtížněji, ale zvládám. Levačkou se dá úplně v pohodě napít, najíst, dokonce i špagety namotat na vidličku, uvařit kafe, osprchovat se. Vyčistit si zuby je napoprvé trochu boj, i utřít zadek vyžaduje větší porci soustředění, ale jde to. Docela blbě se zasoukává triko do kalhot. Pokud jste doteď nepochopili s čím mám problém, jste pravděpodobně leváci. Nevadí. I vám se bez pravé ruky blbě řídí auto s manuální převodovkou a vyndávají klíče z pravé kapsy u kalhot. Velmi složité je natankovat benzín, když musíte tahat pistoli s hadicí přes auto na druhou stranu, protože u pravého stojanu zaparkoval nějaký idiot co šel jen na kafe. Vyhonit si levačkou je prý jak když ti to dělá někdo jiný. No, v mém případě to moc neuměl, nicméně času na trénink bude dost, tak to vypiluju. Jediné, co se vážně nedá zvládnout, je umýt si ruce. Ale nejhorší je, že nemám dělat nic, mám být v klidu. To neumím. Ani nechci. Ani bez pravé ruky. A co je pro vás na levačku? Rada na závěr. Když něco děláte nepřemýšlejte, ale myslete na to (samozřejmě na to co děláte). A hlavně pozor co, kdy a kam strkáte. Sepsáno pravákovou levou rukou, protože psát levou za určitých okolností také jde.