Zpocená v posteli

Hluboce vzdychnu a chvíli se soustředím na kapičku na špičce.

"Bodej..." špitnu.

On se na mne usměje, chápavě, soucitně, účastně a podá mi kapesník. Utřu si svoji mokrou, zarudlou a opuchlou skobu a hlasitě se vysmrkám.

"Rýba zkurbedá!"

"Pěkně se poť, to brzo přejde." narovnává mi deku.

"Nepřbejde. Cejtim, jak to ve mě mutuje, určitě umřbu." fňukám.

"Jasně že umřeš. Vykopu ti díru na zahradě, ale než tě stačim zahrnout, tak sem vtrhne komando Umbrella Corporation a zalejou tě v tý díře napalmem, ale ty se vyhrabeš a jednoho po druhým strašlivě roztrháš na cáry a až se budeš chtít vrhnout i na mně, někde v hloubi tebe poslední záblesky citu tě připozastaví, což mi dá čas tě střelit do ksichtu brokovnicí. Toho medíku do čajíku chceš hodně nebo hodně hodně?"

"Jsi zlý blékaři Dane. Hodně hodně. A špedku skořice, kabičku rubíčku a citbón?"

"Už tam všechno máš, vím, jak to máš ráda. Vidíš na tu televizi dobře, lásko, neleskne se ti? Můžu ji naklonit. Hele pocem, kam se couráš, teď jsem tě zababušil!"

"Čůbad." protáhnu se kolem něj a přitom mu (opravdu!) nechtěně přejedu rukou po rozkroku.

"Hele, tobě už je líp? Nechceš si dát sprchu, lásko?"

"Ti snad sbrdim?" povytahuju výhružně obočí.

"Sis nevšimla jak slzim, miláčku? Už se tu placatíš třetí den, sprcha ti udělá dobře."

"Tam zbrzdu a umřbu a budeš vdovec, to by se ti hodilo. Jeden mi na amatébech psal, že funguje se vybotit na cizim těle."

"Tobě už je vážně asi líp, ale bez sprchy se tě bez rukavic a pláštěnky nedotknu."

"Sem věděla, že mě ve skutečnosti nebiluješ! Ale bůžeš jít do sbrchy se mnou."

Vykoupal mne, krásně namydlil a umyl, celou mne zabalil do svého obrovského froté županu, vyfoukal mi vlasy fénem, pak zase župan rozbalil a namazal mne celou celičkou tělovým mlékem. Zas zabalil a odnesl v náručí nikoli do mého smradlavého kutlochu na gauči před televizí, ale do ložnice s voňavě převlečenými peřinami. Přinesl horký čájobájo, zachumlal mne do peřin a četl mi nějakou knížku, ale nemám páru jakou, protože jsem během chvíle usnula.

============= O několik dnů později ============

"Hebčí!" udělal, podle mne s dost vyčítavým přízvukem.

"Vy chlapi, jak máte rýmičku, tak jste úplně nepoužitelný." podávám mu kapesník.

"To mám od tebe, přbed páb dny jsi tu ubírala ty, se nepabaduješ?"

"To bylo něco jinýho, já byla nemocná, ty jsi simulant."

"Asi potřbeduju vybotit na cizím těle."

"Aha, takže simulant. A smrdíš."

"Si mně vykoupinkáš?"

"Musim žehlit tvoje košile, kočičáku, přestaň loudit a jdi si udělat čaj, když nejsi ještě úplně mrtvej."

========

Máte to s náma těžký, já vim. Ale ty víš, že tě miluju!

Nevím, jak to máte u vás doma, ale já jsem si všimla, že u nás je to tak, že já se nemocí proměňuju na malou holčičku, o kterou on se láskyplně stará, ale opačně to tak nějak nefunguje. Jak to máte vy?

========

P.S. Není v tom moc explicitní erotiky, ale doufám, že vnímavější z vás ji v tom rozpoznají. Někdy jsou náznaky víc než roztažená minda.