podzimní

Představ si podzim, kdy listí tančí v zlatém vánku a já, v rozkvetlém podzimu života, se loudám vzpomínkami na dávnou minulost.

Ach, amatéři, ta erotická sociální síť! Byla to digitální zahrada Eden, kde každý anonymní nick zářil jako sluncem zalitý diamant.

Flirtování? Čistá poezie! Každá zpráva byla jako haiku o touze, psaná při svíčkách a s vůní podzimního jablka. Dlouhé debaty o tavbě barevných kovů, nekonečné řešení dírkové komory. Domlouvání setkání, aby se vyzkoušela kamera obscura v praxi. Žádné creepy „ahoj, co máš na sobě?“, jen romantické sonety od...

Rosy retrospection mi šeptá: „Tehdy bylo vše lepší!“ Zapomínám na pomalé načítání stránek nebo trapné momenty, kdy někdo ghostnul po týdnu psaní. Mozek, ten šibal, filtruje špatné a servíruje jen třpytivé momenty – třeba tu zprávu, co mě nechala červenat u kávy. Dnes jsou amatéři chaos, ale víš co?

Díky rosy retrospection vidím jen to krásné – jak jsme si psali o snech a vášni, zatímco venku šuměl podzimní déšť. Zapomněl jsem na spoustu odmítnutí a divné profily. Tehdy bylo vše sluncem zalité, žádný algoritmus nás nešikanoval.

Dnes?

Přišla komercializace – svět, život, dokonce láska se proměnily v tržiště. Tehdejší síť, kde jsme si psali zdarma, se utopila v kreditech a „premium účtech“ za xxx měsíčně, aby ses dostal k „exkluzivním flirtům“. Láska? I ta má teď hashtag a sponzora. Ale víš co? Růžové brýle mi říkají: přes tu komerci stále můžeš najít kouzlo! V parku, kde listy šustí bez reklam, nebo i zde?

Svět je stejný chaos, jen my ho v mlze vzpomínek barvíme růžově. Sociální sítě i amatéři pořád prodávají lásku, jen teď s dražšími filtry. Minulost nebyl ráj, jen jsme zapomněli na otravné reklamy a ghosty. Komercializace lásky neutichá – včera srdíčka, dnes předplatné a kredity za flirt. Růžová retrospekce (tak nějak bych ten anglický termín rosy retrospection přeložil) nás balí do lží, ale pravda je: láska nikdy nebyla zdarma.

Nepodléhejme kognitivnímu zkreslení a hlavně.

Hlavně ten světový mír ✌🏻