A tak... jsou to jen vlasy

Krásný večer, opět si potřebuju vypsat hlavinku. Nebude to typický fňukblog, jak jste u mne všichni zvyklí. Divné, že?

Tož, mám již pokročilý věk, a snažím se jednou za čas barvit své šediny. Dobré tři týdny mne kolegyně v práci buzeruje, že bych si tu palici jako mohla už konečně zušlechtit. A mně se do toho tak moc vždy nechce. Ale abych byla krásná pro ty dětičky ve školkách, babičky a dědečky, pána permanentně mi otevírajícího dveře zásadně ve slipech, jala jsem se tento úkol vzít poctivě.

Už z dob mladí jsem s vlasy hodně experimentovala. Vždy jsem si říkala, že to nějak dopadne. To, že mi třeba nechytla trvalá, to je věc jiná. Barvou ala žluté kuře jsem začínala. Trapně jsem byla přesvědčována, že se mi vlasy nebudou tak moc mastit. Kadeřnice kecala. Hlava zářila a zářila a mne bavilo měnit barvu vlasů. Takže má barevná škála byla bohatá. Ovšem nikdy jsem nefandila vlně Emo černých vlasů, takže černá nikdy. Asi bych s tím mým bledým ksichtem vypadala jako Sněhurka, v méně roztomilé verzi.

Na svá stará kolena jsem se vrátila k mé původní barvě vlasů, popelavá blond, ala myší šeď. Bylo to čistě praktické rozhodnutí, protože odrosty nebyly tak moc vidět. Barvit jsem tedy nemusela tak často.

Vletěla jsem do drogerie, kde jsem věděla, že ten myší odstín vždy měli. A ono prd. Ani jedna značka neměla to zatrolený číslo. A tak jsem nasraně volala tetě kadeřnici, co mám jako dělat. Házela po mně čísla odstínů a já hledala jak divá. Klasická fotečka a volba padla. Padla na odstín "Popelavý chrom ". Na obrázku to paní samozřejmě moc slušelo, tak můj mozek vyhodnotil, že mi to přece bude slušet taky.

Dnes jsem využila toho, že si dítě volá s kamarádkou a paří hry a já mám tedy chvilku klidu na vykonání zkrášlovacího procesu. To, že se delší vlasy samotné debilně barví a ja jsem barevná vlastně všude, kam ta barva kápne, nebo mázne (schválně to opravdu nedělám), nebudu více rozebírat. Ale protože jsem zvyklá mít barvu na vlasech déle, než doporučuje návod, tak jsem ji tam nechala.

Ooo jaká blbost. Při pohledu do zrcadla, jsem se lekla. Palice černá. Po umytí stále černá. Po vysušení stále černá. Takže jsem momentálně v Emo módu, se světlým obočím, typickým pro natur blondýny. Je to pecka a nejraději bych si nafackovala.

Ale tak jsou to jen vlasy...

Máte dámy také nějaký barevný přešlap ve svém životě?

PS: miluju, když mi chlap při mrdání ze zadu chytne rukou culík a tak si mne hezky přidrží, abych mu neutekla...