Někdo má a někdo nemá.

Poslední dobou se mi opět v mysli vynořuje toto téma a sám ho nějak nemůžu rozlousknout, tak by se mi hodil jiný ničím nezaujatý pohled na věc. Můj pohled je omezený mnou a taky už jsem to probral, snad ze všech stran.

Napadá mě, v čem je rozdíl mezi tím kdo má a tím kdo nemá fungující plnohodnotný vztah? Nějak ho nemůžu najít. Znám kluky, kteří se mi zadají být nepoužitelní, (chlastají, s prací ani se školou se moc nepotkali) ale v lásce jim to, bůhví proč, funguje dobře. A pak jsou kluci, mezi které řadím i sebe, kteří jsou na tom úplně opačně. Jsou šikovní, spolehliví a inteligentní, ale o vztah ani nezavadí.

Myslím si, že nějaký rozdíl tam určitě je. To že je někdo nedobrovolně sám, nějaký smysl má. Tím jsem si jistý, jen kdybych na něj přišel, určitě by se s tím dalo něco dělat. Ale takhle je to jako takové neuchopitelné, jako hlavolam, u kterého není, na první pohled jasné, odkud se má začít a co musí být tím prvním krokem, k jeho zdárnému vyřešení.

Rád bych to konečně vzal za správný konec, protože mě tohle už nebaví. Tak jsem zvědav, s čím přijdete. Hodně štěstí. :)