Mám stejný problém.5let to šlo a 25let se doprošovat už nemá cenu.Nejlépe ji vyhodit a být raději sám.
Kup jí psa nebo si s ní o tom promluv
Ahoj, resim to stejne jako ostatni, ale reseni to nema, zenska po detech je proste zamerena na ne a nic pro ni neni prednejsi, nez deti, tak to proste je. Bud to skousnete, nebo si najdete mladsi, pripadne starsi..
Hmm, a já jsem z tý mý otrávenej, že má chuť píchat jenom 2x do měsíce. Nevrznout si rok, nebo i déle, tak už jsme od sebe, vždyť vzájemná blízkost je přece důležitá..
2x do měsíce?To ještě výborný!! Já mám sex 1x ročně.... Je fakt že nejhorší je než si člověk zvykne... Až si zvyknete žít bez sexu, tak pak vám je to už jedno.. Neřešíte to a máte o starost míň...
Proc by si mel clovek zvykat na sex 1x rocne? 
sex mezi partnery je dulezitejsi nez se na prvni pohled zda.. Neni to jen povrchni uspokojeni potreb.. 
sex mezi partnery je dulezitejsi nez se na prvni pohled zda.. Neni to jen povrchni uspokojeni potreb..
Třeba nemá partnerku.
Čekej, čas to spraví. Vlastní zkušenost. Cca 8 let to stálo za vyližprdel a teď už to zas začíná pomaličku fungovat.
Příspěvek byl uživatelem smazán.
@NeedForSpeed1987
U nás to bylo podobné. Dokonce i s tou pobídkou, ať si na to najdu jinou. V tu chvíli jsem to bral jako nesmysl. Bohužel k tomu došlo. Nikoliv prvoplánově - prostě se to zvrtlo. Hledal jsem radu na tehdy čerstvě se rozvíjejících internetových chatech (byl rok 1999). Radu jsem nedostal, zato jsem dostal, co jsem vůbec nehledal. Je to jako drolící se svah. Jak se dostaneš za kritickou linii, už se neudržíš. Dodnes mě to mrzí.
Pak se to doma ohledně sexu trochu zlepšilo a chvíli to bylo i dobré, i když... Leckdo by to možná hodnotil jako sotva dostatečné. Přesto si manželka uchovávala jakousi přehnanou zdrženlivost, či jak to napsat. A postupně se to zase horšilo, frekvence se snižovala. Dnes už ani nemáme společnou ložnici. Přitom jasně vnímám, když k tomu občas dojde, že žádnou dysfunkcí netrpí. Nevím. Nemůžu to pochopit. Zkouším o tom s manželkou víc mluvit, i když dřív jsem taky zkoušel, ale příliš snadno jsem se nechal "odbýt". Dnes se snažím mluvit mnohem otevřeněji o svých pocitech a potřebách a zároveň dobře poslouchat, co mi říká manželka. A přemýšlet o tom. Doufám, že to není "s křížkem po funuse", vždyť nám ještě nebylo ani padesát (i když mně se to už blíží).
Proč to píšu. Nedoufám, že tu od někoho dostanu nějakou radu (jakkoliv bych za ni byl vděčný). Spíš to píšu jako příklad, že to tak funguje leckde; že nevěra není dobré řešení (ty výčitky svědomí bych nikomu nepřál, i když vím, že spousta lidí dnes má svědomí zakrnělé a nebo se tak aspoň navenek tváří); že tenhle stav nemusí být definitivní a zlepšení je možné (snad i pravděpodobné); ale hlavně: že to chce řešit. Nevím přesně jak, ale dobrá komunikace určitě není na škodu. A jsem přesvědčený, že dlouhodobá výrazná nevyváženost přístupu k sexu je pro vztah skutečný problém, který si zaslouží být řešen, třeba i s odbornou pomocí. Nevzdávej to. Hodně štěstí!
U nás to bylo podobné. Dokonce i s tou pobídkou, ať si na to najdu jinou. V tu chvíli jsem to bral jako nesmysl. Bohužel k tomu došlo. Nikoliv prvoplánově - prostě se to zvrtlo. Hledal jsem radu na tehdy čerstvě se rozvíjejících internetových chatech (byl rok 1999). Radu jsem nedostal, zato jsem dostal, co jsem vůbec nehledal. Je to jako drolící se svah. Jak se dostaneš za kritickou linii, už se neudržíš. Dodnes mě to mrzí.
Pak se to doma ohledně sexu trochu zlepšilo a chvíli to bylo i dobré, i když... Leckdo by to možná hodnotil jako sotva dostatečné. Přesto si manželka uchovávala jakousi přehnanou zdrženlivost, či jak to napsat. A postupně se to zase horšilo, frekvence se snižovala. Dnes už ani nemáme společnou ložnici. Přitom jasně vnímám, když k tomu občas dojde, že žádnou dysfunkcí netrpí. Nevím. Nemůžu to pochopit. Zkouším o tom s manželkou víc mluvit, i když dřív jsem taky zkoušel, ale příliš snadno jsem se nechal "odbýt". Dnes se snažím mluvit mnohem otevřeněji o svých pocitech a potřebách a zároveň dobře poslouchat, co mi říká manželka. A přemýšlet o tom. Doufám, že to není "s křížkem po funuse", vždyť nám ještě nebylo ani padesát (i když mně se to už blíží).
Proč to píšu. Nedoufám, že tu od někoho dostanu nějakou radu (jakkoliv bych za ni byl vděčný). Spíš to píšu jako příklad, že to tak funguje leckde; že nevěra není dobré řešení (ty výčitky svědomí bych nikomu nepřál, i když vím, že spousta lidí dnes má svědomí zakrnělé a nebo se tak aspoň navenek tváří); že tenhle stav nemusí být definitivní a zlepšení je možné (snad i pravděpodobné); ale hlavně: že to chce řešit. Nevím přesně jak, ale dobrá komunikace určitě není na škodu. A jsem přesvědčený, že dlouhodobá výrazná nevyváženost přístupu k sexu je pro vztah skutečný problém, který si zaslouží být řešen, třeba i s odbornou pomocí. Nevzdávej to. Hodně štěstí!
Krásný komentář :) a žena by měla být ráda za takhle empatického muže, moc jich není. A podle mě přehnané výčitky mít nemusíte, vždyť jste k tomu byl pobídnut a také vzhledem k okolnostem...
Díky :-) Jak moc jsem empatický, nevím. Kdybych byl, asi bych už dávno našel nějaké dobré řešení.
Rozumím a souhlasím - nemá cenu užírat se tím, co už nelze změnit. I tak člověka tihle různí "démoni minulosti" dohánějí a znepříjemňují mu život. Říká se, že čas všechny rány zahojí, já si ale myslím, že tohle umí jen Bůh.
Rozumím a souhlasím - nemá cenu užírat se tím, co už nelze změnit. I tak člověka tihle různí "démoni minulosti" dohánějí a znepříjemňují mu život. Říká se, že čas všechny rány zahojí, já si ale myslím, že tohle umí jen Bůh.
No vidíš, my řešíme přesný opak. Já bych chtěla pořád, partner téměř vůbec..a to už od těhotenství. Dítěti je rok a pořád žádné zlepšení. Už jsem své snahy vzdala
Příspěvek byl uživatelem smazán.
Ne ne, jak píšu začalo to už v těhotenství. Prostě se mu nelíbilo břicho a ten pocit že tam uvnitř je naše dítě. Je to psychický
U nás je to naopak,žena odmítá sex už 10 let.
Nevzdávej. Zkuste si o tom spolu promluvit. Muži se o těchto věcech neradi baví, takže se snaž tlačit a nevzdát to. On určitě chce taky, jenom ho něco trápí a neumí to vyjádřit. Stejně jako jsem už radil, můžete zkusit manželskou poradnu. Vím, že to zní hrozně jít ke "cvokaři", ale ty lidi tam jsou od toho aby pomohli. Pokud to vzdáš, tak jsi prohrála.
Máš pravdu, že to neumí vyjádřit, to mi sám řekl. Jinak o tom diskutujeme dnes a denně, v poradně jsme také byli. Ano, prohrála, ale zkus skoro dva roky usínat vedle někoho, kdo o tebe nejeví zájem (i když ti to, že ho o tebe má, řekl). Zkoušela jsem VŠECHNO
Myslím tím, že jako ženě mi to neskutečně ubližuje (to, že vedle mě žije bez zájmu), proto píšu, že jsem to vzdala, už to dál nejde
U nás je to opačně, žena odmítá sex už 10 let.
Zkusil bych si o tom promluvit a najít jádro pudla. Ženský to mají všechno v hlavě. Takže mluvit, mluvit a mluvit. Porod je těžká životní zkouška a pro spoustu žen, ale i mužů to může být velké trauma a trvá než se to srovná. Osobně ale doporučuji nečekat a řešit to. Zkuste manželskou poradnu. Pokud najdete schopného člověka v poradně, tak vám může opravdu pomoci. Ale je to běh na dlouhou trať. Důležitý je začít něco dělat.
S tím tedy nesouhlasím. Ženy jsou na sex minimálně stejně jako muži.
Příspěvek byl uživatelem smazán.
Dva roky po porodu, předpokládám, už není období po porodu.
Příspěvek byl uživatelem smazán.
Vycházím z osobní a ne úplně lehké zkušenosti. A proto vím, že první rok se hojí fyzické rány, druhý rok už je to jen v hlavě a je s tím potřeba pracovat. Ve většině případů se žena po porodu například cítí nepřitažlivá. Pokud je porod komplikovaný, tak v tom může být i strach o svůj život nebo život druhého. Je to hodně pak na muži to změnit. Ale důležitý je, aby na sobě chtěli pracovat oba.
Příspěvek byl uživatelem smazán.
Příspěvek byl uživatelem smazán.
Díky :-) a hezký večer. Nemám co dodat :-)
Manželka nechce sex a odmítá
i orál. Před svatbou OK. A nyní už ne. Poraďt