Poslední láska

Vytvořeno analogicky k tématu "První láska"

Jak to máte Vy? Já byl naposledy zamilovaný někdy asi ve 23 letech. Tím "zamilovaný" myslím to, že jsem na onu dívku neustále myslel, dýchal bych za ni, snesl ji modré z nebe a snad pro ni i vraždil... (asi něco jako Ivan Trojan ve filmu Samotáři) a od té doby (zhruba 20 let) nic. *10* Ženské dnes vnímám jako kus masa, ony mně zase jako chodící peněženku. Když nějakou vidím, tak si kladu pouze otázky:
Je fuckable? Ano/Ne
Je to feasible? Ano/Ne
Jaké investice z mé strany to bude vyžadovat (finanční, časové atd.)?

Myslíte, že jsem/je to normální? *269*
Už je to dávno co jsem si řekl že to už nejde. Pak se mi před šesti lety narodila jedna a před čtyřmi druhá holčička a je to zase ok. Ale tady to asi končí bohužel *22*
poslední láska byla myslím hodně osudová. dopisovací a milenecký vztah přes 3 roky. často jsem za ní dojížděl a pořád jí mám rád. i její děti
Příspěvek byl uživatelem smazán.
Přesně. :-)))
Ale na nějakou další obří, ničivou, spalující osudovou lásku už to moc nevidím. I když kdo ví, že jo.
Příspěvek byl uživatelem smazán.
A tak to jo, ale to já považuju za Lásku, ta stojí úplně stranou všeho. :-)
Příspěvek byl uživatelem smazán.
Je to tak, mě to zas chytá v noci, nebo po nějakým překonaným trablu, nebo když jsme v nějaký nestereotypní situaci. Ale to je něco, do čeho si nikoho nepouštím, co stojí úplně stranou, a k nikomu jinýmu nic podobnýho necejtím. Je láska a Láska.
z toho popisu musí být Monika nadšená *3**3*
Já si myslím že to není o věku ale spíš o tom koho člověk potká. Pokud tam u protějšku je vše co má být, chemie, sympatie a další proměnný. Tak to prostě na člověka sedne a ani neví jak.