TaCoTrpi

ZPOVĚĎ SMUTNÉ ŽENY


Kdysi jsem jinou představu o manželství měla.
Život za štěstí bych klidně vyměnila.
Když narodila se první dcera, hnedle moje srdce měla.
Čas plynul a jeho pravá tvář se ukázala.
Pohltil ho mamon a já jsem si uvědomila jediné, že už nechce být v kruhu rodinném.
Vlídné slovo jsem hledala v jiném mužském náruči i teď po letech, mi tyto vzpomínky vhání slzy do očí.
Roky běží, já stárnu a všechny ty pocity mě táhnou ke dnu.
Za čas se na svět dere život nový i podruhé je dítko oděno do růžový.
To velké zklamání, on skrývat se vůbec nebrání....
Žiju jen pro děti .....
Děti jsou moje plíce,moje srdce , děti jsou moje všechno ŽIJU PRO MOJE DĚTI!
V podstatě to jediné hezké z té doby temné.
15 let utrpení, stále s hlavou v dlaních.Propačíc noc celou i den.
Snažím se držet stébla než ponořím se do vod temných,než sežere mě jeho hněv.
Psychická trizna přec vidět není.....je chytrý, ničí a rozkládá mě zevnitř.
Cítím jen prázdno,to v manželství by nemělo být.
Měla bych lásku, náklonnost a uznání pocítit.
Ve stínu své temné duše,která mi vepisuje smutek na líce, kličkuje napříč celým obličejem, linouc se do blond kadeří.
Chci moc od života ? Chci jen abych po zbytek svých dní šťastná byla!
Toužím najít osobu, která by to krásné sdílet semnou chtěla.
Žít jeden pro druhého a společně pro oba a pro moje děti....
Chci být milována, chci lásku dávat a nechci se ještě té hezké představy vzdávat.
Tímto končím tyto verše.
Slzy koulí se mi po tvářích,pláč a vzlyky snažím se tlumit v polštářích.
Už neptejte se více - proč trpím,snad už vysvětlovat nemusím.
🥹🥹🥹