"Právě tehdy, když se vzdáme všech pokusů ho hledat, když se zcela smíříme s faktem, že ten druhý zkrátka neexistuje, když to úplně vzdáme a přijmeme jako stav věcí vůbec a svou samotu zvláště… Tehdy se neviditelné vlákno napne a vysílá signály tomu druhému. A události se dávají do pohybu. Sejdou se dvě samoty, které už ztratily jakoukoli víru, že se najdou. Kouzelným neviditelným vláknem jsou…

Jen myšlenka na tebe rozechvívá každou částečku mého těla. Cítit každičký dotek, až bych se chvěla. Chci políbit tvé rty rozpálené. Ležet vedle sebe a jen se dotýkat. Ležet jen tak vedle sebe... a nic neříkat. Chci usínat ve tvém náručí.. A mysl má už za sebe neručí.I ve chvíli, kdy píši tyto řádky. Toužím po tobě. Tak jak jen žena může toužit po muži....