Tak ještě jedna kravina a pak už zase mizím. 🙈😃 Tak už víme pánové, že zdvořilostní kuřbu by jste s radostí předali kdejaké lačné pusince, která jde zrovna kolem, ale co takový zdvořilostní lízing? Mohlo by to vypadat třeba takhle... Už to, že dáma přijde, vyžaduje dvouhodinovou depilaci celého těla, hodinové nahození fasády a hodinová práce, kdy z rovných vlasů dělá vlnité nebo z vlnitých…

Pozor pozor amatéři máme tady zásadní otázku, která padla někde vedle pod blogem. Je kuřba nevěra? Co třeba kuřba, kde se péro nudí a kouřený počítá mouchy na zdi a nejraději by jí ho vyrval z pusy a dodělal si to sám? Dá se tohle považovat za nevěru, když by byl radši furt věrnej sám sobě? A co když se nudí kuřačka, protože to nějak nestojí a nevoní? Nepomáhá žádnej sací podtlak ani přetlak,…

Napadla mě taková otázka, dokázali by jste říct partnerovi, že jste na Amatérech? Možná si spoustu lidí řekne proč? Proč vzbuzovat v protějšku podezření, že se něco děje? Proč narušovat důvěru, když vlastně o nic nejde? To, že tady člověk je, ještě nemusí nutně znamenat, že je nevěrný. To, že by i někdo chtěl, nemusí znamenat, že nakonec někomu podlehne a stane se to... A pak jsou tady ti,…

Nedávno jsem přemýšlela nad tím, co se mnou vlastně dělají některé výrazy, když je slyším, nebo čtu. Je pravda, že to největší kouzlo nebo naopak pád na zem, tomu dodá i tón hlasu a určitě i chvíle, ve které jsou řečené. Někteří muži mají obrovský talent vám něco pošeptat a okamžitě se vám roztočí všechny motýly v kalhotkách a vy jen slastně zavřete oči, a stává se z vás hadrová panenka. Zažila…

Samozřejmě že po světě chodí tisíce různých archetypů mužů, ale já se stejně nemůžu zbavit dojmu, že jsem za svůj život potkávala převážně dva druhy. První byl hodňouš. To je typ muže, který se vám bude snažit ve všem vyhovět. Což neznamená, že si nechá paličkou bušit do hlavy a bude vám shánět v zimě jahody u dvanácti měsíčků, ale prostě je to muž, který o ženu rád pečuje a vlastně spokojená…

Co mě tady nikdy snad nepřestane fascinovat, je to cyklický fňukání a stěžování si na druhý pohlaví. Já když budu chtít jít na chat, tak tam taky nejdřív budu pozorovat, co se tam děje a až potom se přidám. Popravdě nechápu, proč by to na blogu mělo fungovat jinak. A každý nový amatér, který sem přijde, tak pokud si přečte deset blogů dozadu, tak tam rozhodně nějaký to fňukáníčko, včetně…

Vždycky jsme chodívali s dědou tam vysoko na kopec, kde břízy oddělují vesnici od okolního světa a za nima se táhne hluboký les, který voněl po jehličí a po prašivkách jako žádnej jinej. Děda si vždycky po cestě sebral nějakou slabou větev, kapesním nožíkem jí očistil a používal jí jako hůlku. Což jsem samozřejmě jako malá holčička musela mít taky a tak každý rok čistil rovnou dvě. I když jedna…

Myslím, že snad neexistuje jediná žena, která by alespoň jednou v životě nezapochybovala nad nějakou částí svého těla. Vždycky jsem si přála mít prsa, která se schovají tak akorát do dlaně. Která pod tričkem i bez podprsenky budou hrdě stát a budou je zdobit dva korálky, které skrz látku volají po ochutnání. Pán Bůh se ale rozhodl jinak a nadělil mi pěkný melouny! A v době své největší slávy,…

To je věta, na kterou se strašně ráda ptám, když třeba jednou za čas zaskočím za mužem do práce, on zrovna visí někde na žebříku, kolem je asi deset kolegů a na vteřinu nastane hrobový ticho. To by jste měli vidět ty pobavený výrazy, který napnutě čekají na odpověď. Teda kromě jednoho! Nebo když třeba natáčí videoklip, všichni tam stojí nastoupení na scéně a teď najednou zazní "No tak máš mě…

Občas vzpomínám na takové to krásné období silné zamilovanosti, až skoro posedlosti tím druhým, kdy láska může dokonce fyzicky bolet i hřát. Na ty hodiny čekání, přilepená na mobilu a rozčilování, kdy konečně napíše. Na to neustálý otlapkávání a potřebu se dotýkat u všeho. Kdy jdete s košem a po cestě vám na zadek přistane jemné plácnutí. Na to provokativní tření se zadečkem o jeho poklopec,…