Dvě věci jdou důležité, abys věděla. Zaprvé píšu teď na mobilu a nepůjde o krásnou esej nebo slohové, ale vymluveni se z určitého pocitu a druhá věc. Jak jsem zrovna napsal tady jedné lišce je zrovna něco mezi 1 a 4 hodinou ranní a to je můj nejmilejší čas. Všude je tma,ticho a klid. Což se trošku odráží na momentální stav mé duše. Mikina/ta dívka nejmenovala se tam a tak, ale to není…

Noční jezdec, jedu krajinou, všude měla být ledovka, přeci to všichni říkali. Je hluboká noc, občas lesklé oči z polí mrkající ve světlometech, ale já už jedu domů. jedu ze schůzky o které jsem věděl už předem, jak dopadne. Asi jsem moc tvrdý, tak tvrdý, že už mi neublíží nic. Byla milá, přijemná, ale po pár douškách její splečnosti vím, že tohle není ono, není špatná, ale moje mysl, srdce, tělo…