Špinavé ráno, seschlé duše v marasmu. Odmítavé ano, Mrlá stopa orgasmu. Šepot toho, co je správné, dolehá ztěží k uším Tvým. Jen ryk vášně, jenž rudě plane, dere se krajem večerním. Noc nám líbá horké dlaně; žehná tak chtivým dotykům. Krvácí střelené laně, napříč slastným povzdychům. Heslas', prý ať povolím stisk, nechť volné jsou Tvé boky. Však nahé pleti alabastr, se ve svitu luny blýsk. …

Drahý čtenáři, zdejší limit tisíce znaků je pro oplzlé veršíky poněkud smrtícím. Ale věnoval jsem tady jedné dámě hodinku zamyšlení nad jejími krásami a dalo to za vznik veršům níže. Podobnost jména Dalimila s Daliborem rytířem z Kozojed ve mě probudila tento múzický záchvěv. Příjemné zasnívání přeji. Za úsvitu, v tvojí věži. Vzduchem buď, co mi, Kronikářko, v těle život rozdmýchá. Stejně tak…