Vím, že jakékoliv ustrnutí u toho jediného, pravého a pravdivého je zhola nemožné, pokud chcete přežít. Život je ZMĚNA. Dotýká se i zákonů vesmíru. I ty se mění, alespoň pokud jde o náš lidský pohled na ně. Mockrát jsem si myslela, že "tahle jediná kniha, tohle jediné učení" je vrcholem poznání. Přestala jsem hledat, a přesto jsem nacházela. Nejdříve mě to vyděsilo, protože to znamenalo ztrátu…

Jsem spíš přes city a tím pádem přes prožitky. V tomhle ohledu je můj život nesmírně bohatý. Dovedou mě potěšit různé "prkotiny", nad kterými většina lidí mávne rukou. Mám ráda slunné dny, ale v žádném případě mi nevadí, když se ráno probudím a nebe je přikryté šedivou dekou, ze které leje a leje. Už vás někdy napadlo vyjít si v takovém počasí do lesa na procházku? Pokud sedím doma a koukám oknem…

Ať námi jaro proudí jako řeka a každý dočká se toho, na koho čeká. Kdo nečeká, nedobře činí. Nedočká se, však dočkají se jiní. Já čekala a též se dočkala a teď jen nedočkavě čekám, jestli svou nedočkavostí ho nepolekám. Nevyplatí se úsporný být, těch pár veršů to nechtělo vzít. Kdybych to byla tušila, nebyla bych se snažila? Kdepak, mě jen tak něco neodradí, třeba i přes krátkost přečtete si je…

Musím předeslat, že logika jakákoliv není mojí silnou stránkou. Už na výšce jsem se uměla tak dokonale zamotat do různých premis, že ve mně pouhé slovo vyvolává zježení chlupů po celém těle. Říká se, že všechno má svou logiku. To je asi důvod, proč mám s lecčím problémy. Často slýchám: "Ta tvoje logika!" A to si myslím, že se jí vyhýbám. Nebo "ženská logika", "logika věci" atd. atp. Takže i srdce…

Sluší se dodat, nad čím se to vlastně zamýšlím. Inu, nad bezpodmínečným dáváním. Když se objeví dávám, hned je na světě i beru, ale o to právě jde. Dávat, a nečekat, že dostanu... Dávat přiměřeně, znamená kalkulovat. To s bezpodmínečností nejde dohromady. Když dávám, protože chci dát, neočekávám, že dostanu něco zpět. Přesto dostávám, ale od někoho jiného, komu jsem třeba ještě nikdy nic nedala.…

Probudila jsem se do nového dne. Slunce září, nebe modré jako šmolka vylepšuje sem tam bělostný mráček, větřík si pohrává s větvemi stromů a lidem čechrá vlasy. Je jaro. Očekávání věcí příštích mě naplňuje radostí... děkuji za to, že jsem že jsem tady a teď že jsem taková, jaká jsem že jsem světlo že jsem láska a že jsem v jednotě se všemi a vším co bylo, bude a je na tomto základě buduji…

Třídila jsem materiály ve složkách a narazila na zamyšlení o mracích, které jem napsala už dávno. A v tom mi bleskla hlavou myšlenka: "Co mi to jen připomíná?" Odpověď nenechala na sebe dlouho čekat.A tak vznikla variace.Mraky Muži Jsou jako myšlenky. Jsou jako myšlenky Přijdou a odplynou. …