Vždy když zdá se nám, že máme všeho dosti a již nechceme víc, objeví se zase něco nebo někdo co nám nedá spát, byť přínáší to často problémy a bolest, jdeme tomu vstříc, člověk pak schopen je i sám sobě hloupě lhát. Někdy i křičet se chce nám z plných plic, že všechno dosud získané jsme ochotní za to dát, často však nezůstane nám vůbec nic, teprve potom začneme se rozumně snad ptát. Kolik…
Začalo to v tramvaji. ============== Koukám? Ne! já přímo zírám, do výstřihu slečně sedící, pot z čela kapesníkem stírám, já, člověk opět hřešící. Nad kopečky vyhlídkový let, provádí mé chtivé oči. Pod tíhou velikosti číslo pět, jistě ke klínu to stočí. Zástavku jsem minul svojí, kabátem teď zakrývám, v kalhotách, že něco stojí, a nehty do držadla zarývám. Tramvaj škubne, padám na ní, tou…
Opět jsem našel inspiraci nejen v článcích, blozích a diskuzních fórech :) .....komentáře vítány. Proč zvědavost má byla větší než-li strach z neznámého a zakázaného. Vědomě nebylas mnou hledána, přec našel jsem tě. Dosud byl jsem spokojen, v míře hodnot rozumově standardních a zdálo se, že není ničeho již neplánovaného. Snad říci měl bych, čert vem tě. Čím jsi, Danajským jsi darem osudu mého…
Naše země análem se stává, kdo miluje ho, ten zůstává. Pozvednout nás kousek výše, neustále někdo píše. Hráz překonat malou stačí, jak zřejmé z perspektivy ptačí, naráz objeví se ještě větší díra, a pevně naší hrdost svírá.
Příznání by bylo velmi snadné, tajíme a mlžíme, když podlehneme ženě vnadné, nejíme a nespíme.
Když rozevřou se dvě úsečky, pod úhlem pravých mužů, malá kružnice tvé ruce svádí, výpočty zde nevychází, rád s odchylkami pomůžu. Chtěl bych kreslit čárky, tečky, co navedou nás k sjednocení, křivkou popsat pohyby, nemáme již pochyby, že výsledek, jedničkou se cení
Na listu dvě kapky deště, spojily se na chvíli, snad udrží se spolu ještě, když chladný vítr zesílí.
Tak na Vánoce stalo se.... Koupaje se ve vaně, Honící se vorvaně, Zvonek zazvonil, Tak jsem asi dohonil. Tahám ručník na sebe, Ať zima tělo nezebe, Kouknu kdo teď buší do dveří, Oči toomuu neevěěří. Sousedka snad v prádle jen, Zhmotnil se můj živý sen, Hlásím, počkej chvíli, Nabíraje nové síly. Hledám klíče, V hlavě nával chtíče, Otevírám své jí hřiště, A nabízím útočiště. Zabouchla si byt,…
Nějaká ta inspirace z posledních dní, nedalo mi to a nad ránem jsem sepsal pár veršů co mi v noci proletěly hlavou. Kdyby to někdo četl dejte vědět svůj názor a co si myslíte, že mě k tomu vedlo. :-) Docela dobře jsem si u psaní uvolnil svou mysl. Chystám ještě pár peprnějších hodných webu amateri.cz :) Snílek Jsem snad blázen, či jen snílek? Potkal jsem tu nejkrasnější z dívek. Snům…
