Z poslední cesty na Plzeň jsem si odnesla poznatek, že bych se neměla vzdávat tělesné lásky se ženou. Dala jsem stopařce vizitku poté, když mi přivodila úžasný vír pocitů, pomohla mi s nadrženým tělem, vyndala venušiny kuličky a nahradila je svými prsty S jejím jazykem…

„Sakra. Teď abych šel patnáct kilometrů pěšky.“ Nadával jsem a proklínal zpožděný vlak díky kterému jsem nestihl autobus. Byl večer a slunce se sklánělo k obzoru. Další spoj měl jet až druhý den ráno, nemělo smysl na něj čekat. Nahodil jsem batoh na záda a šel pěšky.…

Stopárska trojka, alebo tri grácie na cestách. Aj takto ba sa dala moja dnešná poviedka nazvať. Je dlhá, ale reálne pravdivá a stojí za prečítanie... V sobotu neskoro poobede som nasadol do auta a vydal sa na cestu z Bratislavy na moju chalupu na Jarabej v Nízkych…