Šinul som si to tak po ceste domov, nuda v aute, blbé pesničky z rádia, klipkal som očami, nech nezaspím a namiesto doma neskončím kdesi v mraziacom boxe márnice. Zrazu ma z polospánku vytrhla postava pri ceste. Mávala ako cvičenec na spartakiáde, ale to už tu nemáme…

Stojím v mírném setmění u parku kousek od lesa na smluvenem místě. Dle domluvy musím stát tělem k autu a nesmím si prohlížet kolemjdoucí lidi a ani projíždějící auta.Tma pomalu přichází a já začínám mít pocit že mi žaludek nervozitou vypoví službu. Ruce mám položené…