Kráčí světem duše tvá,tíhou smutku znavená. Smutek, bolest jí dusí,jít dál však musí. Klopýtá,naříká, radost nic jí neříká. Proč otočila jsi se zády,když měli jsme se tolik rádi. Chyť ji za ruku,pohlaď po tváři,spatříš v očích onu záři. Sice stojí vedle tebe,odpustit…