Zveš mě na rande pátek večer. Ty, vonavý v košili zapnuté ke krku, mi předáváš růži, líbáš mě na tvář a říkáš,,tak se konečně zase vidíme. Lehká večeře, láhev vína za námi a v našich myslích se jasně rýsuje fakt, že to porozumění které zažíváme nám nedovolí odkládat…

Můj telefon zvoní a já vím že jsi dole, že si to beze mne nemohl vydržet . Vím to tak jako ty víš že i já i když se sama tomu bráním ti nedokážu odolat . Bože jak bych chtěla bý rozumná a vyhodit tě ze své hlavy a svých představ . Jdu dolů po schodech a hlavou mi letí…