Slyším....poslušná jsi... Jenže s těmi slovy přistála i pěkně mířená rána přes zadek,prohnula jsem se v zádech a z úst mi vyletělo AU.... Slyším jak zasyčel... Takhle ne čubinko, tohle není poslušnost, kdo ti dovolil mluvit? ODPOVĚZ! Omlouvám se Pane,já nechtěla...…

Nespěchá, užívá si každé rány, stejně jako já. Přijímám každý dotek důtek, cítím s jakou razancí rána od rány je silnější. Občas se musím zhluboka nadechnout abych ustala tu další....najednou přestal, dutky vyměnil za svou ruku a jemně mě začíná hladit po už teď dost…

Ano slova já jsem tady Pán mi budou znít asi v hlavě hodně dlouho. Konec romantiky následoval aniž bych stačila cokoli říct či protestovat!Svlekni se! Začínáme! Najednou mi jeho hlas připadal hrubší, tvrdší...neoblobny "Teď mi ukážeš jak moc dokážeš pokleknout" tak…

Stojím v mírném setmění u parku kousek od lesa na smluvenem místě. Dle domluvy musím stát tělem k autu a nesmím si prohlížet kolemjdoucí lidi a ani projíždějící auta.Tma pomalu přichází a já začínám mít pocit že mi žaludek nervozitou vypoví službu. Ruce mám položené…