Stála uprostřed místnosti, oděná pouze v lehkém hedvábném rouchu. Její oči, plné očekávání a lehkého strachu, byly skloněny k zemi. Přistoupil jsem k ní a jemně jsem jí položil ruku na rameno. “Jsi připravena?” zašeptal jsem. Cítil jsem její lehké zaváhání, než tiše…

Jitka si spěšně chystala věci na noční směnu a nosila je do nevelké tašky na chodbě, která ležela na nízké skřínce pod věšáky s oblečením. Za přivřenými dveřmi koupelny se ozýval zvuk tekoucí vody, její manžel Martin se před chvílí vrátil z práce a dopřával si horkou…