Bylo mi osmnáct, vrcholová atletika, sprinty na dráze, tělo jako z oceli – široká ramena, vyrýsované břicho, nohy, co dokázaly vybuchnout rychlostí 11 vteřin na stovce. Ale po posledním závodě mi ztuhla bedra a hamstringy tak, že jsem kulhal i na chodbě na internátu. Trenér mi napsal sms: „Jdi k Lucke. Ona tě dá dohromady. A poslouchej ji na slovo.“ Lucka měla soukromou praxi v malém studiu na…
Povídky (8)
Byl jsem ten typ kluka, co si myslel, že má všechno pod kontrolou. Dokud mi do notifikací nepřistála ona. @lusilove. Pražská milf s ďábelským úsměvem v profilovce a slovy, který mi vždycky zabodly přímo do podbřišku. „Zítra 6:04. Buď online. Nebo tě smažu.“ Nastavil jsem budík na 5:55. Ležel jsem v posteli, telefon na hrudi, pták už napůl tvrdý jen z pomyšlení. V 6:03 jsem se posadil, srdce mi…
Stojíš po tréninku ve fitness šatně, ještě celý zpocený, tričko přilepené na hrudi a břiše, kraťasy trochu níž, než by měly být. Slyšíš, jak se za tebou zavřou dveře – ne ty hlavní, ale ty boční, co vedou na menší masážní místnost, kam normálně nikdo nechodí v tuhle hodinu. „Ty jo… podívej se na ten zadek v těch kraťasech,“ ozve se hluboký, sametový hlas přímo za tvými zády. „Tohle by mělo být…
Probudil jsem se dříve než ona, jako obvykle. Ležela na boku, zády ke mně, deka jí sjela k pasu a odhalila křivku beder a horní část zadku. Cítil jsem její teplo, vůni vlasů a kůže – tu známou směs, která mě vždycky okamžitě vzruší. Měl jsem tvrdou ranní erekci, tu bolestivou, co pulzuje sama od sebe. Přitiskl jsem se k ní zezadu, pomalu, aby se neprobudila příliš náhle. Můj ocas se opřel o její…
Bylo mi osmadvacet. Jí osmatřicet. Celý večer jsme si vyměňovali pohledy přes bar – krátké doteky, její prsty na mém předloktí, ten způsob, jak se naklonila blíž, abych ji slyšel přes hudbu. Když se večírek rozpadal, přistoupila ke mně úplně blízko a zašeptala mi do ucha: „Pojď ke mně. Teď.“ V taxíku mi celou cestu svírala stehno – pomalu, jako by si ověřovala, že pořád tvrdnu. Když jsme…
Její vysokoškolský pokoj na Letné voní po kávě, starém dřevě a trochu po vanilkovém svíčkovém vosku. Okno do dvora je pootevřené, z ulice sem doléhá vzdálený tramvajový cinkot a občas někdo zakřičí cestou z hospody. Balík ležel na posteli už tři dny. Dnes ho konečně rozřízla. Černý latex se vysypal jako tekutá noc. Lesklý, chladný, skoro tekutý na dotek. Vůně gumy a něčeho chemicky sladkého ji…
V roce 1937, když se nad Vltavou válela hustá podzimní mlha a pouliční lampy na Malé Straně vrhaly žluté kruhy na mokrou dlažbu, bydlela v malém bytě s vysokými okny paní Ludmila, vdova po úředníkovi z ministerstva, žena čtyřiačtyřicetiletá, jejíž tělo dosud drželo plný, zralý půvab – široké boky, těžká ňadra a pas, který se pod hedvábným županem stále krásně zužoval. Každé ráno běžel kolem…
Večer byl tichý a teplý. Martin seděl v křesle v pološeru svého bytu, telefon v ruce. Věděl, že dnes večer přijde zpráva od ní – od Anny, dvaadvacetileté dívky s andělským obličejem a ďábelským úsměvem. První hlasovka přišla v 21:47. „Ahoj, tatínku…“ její hlas byl sladký, lehce chraplavý, jako by se právě probudila z příjemného snu. „Ležím tady na posteli a myslím jen na tebe. Mám na sobě tenký…