Vyšla z koupelny zahalená v županu. Byla krásná jako Nefertiti. Cítil na tu krátkou vzdálenost vůni divokých růží, kterou voněla po koupeli. Slunce za jejími zády se chystalo sklouznout za kopec. Stíny v místnosti ztmavly a prodloužily se. Pokoj se začal nořit do šera. Sluneční svit za jejími zády vykreslil kontury její postavy. Paprsky zapadajícího slunce se prosmýkly prameny jejích vlasů a…
Vyšla z koupelny. Na sobě měla černý korzet s podvazky a malinkaté černé kalhoty, které zakrývaly její klín. Na rukou síťované rukavičky a na nohou punčochy a černé lodičky na vysokém podpatku. Její obličej byl částečně schován za maskou kočky. Šelmy. Černé pumy. Stáli kousek od sebe. Cítil na tu krátkou vzdálenost vůni divokých růží, kterou voněla po koupeli. Slunce za jejími zády se chystalo…
Vyšla z koupelny zahalená v županu. Stáli kousek od sebe. Cítil na tu krátkou vzdálenost vůni divokých růží, kterou voněla po koupeli. Slunce za jejími zády se chystalo sklouznout za kopec. Stíny v místnosti ztmavly a prodloužily se. Pokoj se začal nořit do šera. Sluneční svit za jejími zády vykreslil kontury její postavy. Sluneční paprsky se prosmýkly prameny jejích vlasů a rozzářili je. Z hnědé…
Vyšla z koupelny zahalená v županu. Byla krásná jako Nefertiti. Cítil na tu krátkou vzdálenost vůni divokých růží, kterou voněla po koupeli. Slunce za jejími zády se chystalo sklouznout za kopec. Stíny v místnosti ztmavly a prodloužily se. Pokoj se začal nořit do šera. Sluneční svit za jejími zády vykreslil kontury její postavy. Paprsky zapadajícího slunce se prosmýkly prameny jejích vlasů a…
Otevíráš dveře koupelny a nahá vstupuješ z koupelny do pokoje zalitého matným světlem lampičky. Těšíš se na sex. V mozku ti pulzuje jediná myšlenka. Ale v tom se zarazíš. Ten blbec leží rozvalenej na posteli a chrápe. Oblečenej leží na posteli, ruce rozhozené do stran a chrápe. Chytneš ho pod krkem a vlepíš mu facku. Něco zamrmlá, poškrábe se na koulích, které jsi mu ve výtahu…
Zazvonil mi telefon. „Nechceš dnes zajet?“ zašveholil její hlas. „Rád. V kolik, v 6?“ odvětil jsem. „Jo, to je akorát“. Cestou z práce jsem se stavil pro víno, abych nepřišel s prázdnou. Zazvonil jsem na její zvonek pár minut po 6. Nikdo neotevřel. Najednou slyším její hlas za mnou. „Promiň, opozdila jsem se. V práci byla nečekaná honička. Nevolala jsem ti, protože jsem věřila, že to stihnu“…
Venku panovalo letní vedro, byla doba dovolených. Cestou z práce jsem zašel k ní do kanceláře. Prý má pro mě zajímavou nabídku. Teď sedím naproti ní a snažím se soustředit na tu směsici čísel, kterými mě zahrnuje. Její kancelář j nahoře v podkroví. Jsme tu sami dva. Horko mě zmáhá a tak upadám spíš do letargie. Vnímám spíš jen ji. Má na sobě letní modré šaty, co zakrývají jen to nejnutnější. Z…
