Seděla v kavárně, kousek od nádraží. Zírala do šálku s cappuccinem, které už dávno vychladlo. Venku padal déšť, kapky stékaly po skle, a ona měla být úplně jinde. Ve fitku. Nebo doma, s dětmi. Nebo na poradě. Ale byla tady. Poprvé v životě napsala cizímu muži. A odpověděl. Napsal jen pár vět – klidných, sebevědomých, bez nátlaku. A ona odpověděla. Přišlo jí to jako sen, jako omyl, jako chyba……