(zpracováno podle vyprávění jednoho z Amatérů) Stalo se to asi někdy každému,při oslavě a s nějakým alkoholem v krvi přestanete sledovat čas a ocitnete se pak v situaci která není zdaleka komfortní,to setkání učňovské mládeže se trochu protáhlo a mně ujel poslední spoj,všichni ostatní byli místní jen já to měl domů,do jedné vesničky poblíž něco přes pět kilometrů…když jsem situaci dal v…

Na svatbu sestřenice se mi ani trochu nechtělo, nestýkali jsme se tak často aby mi přirostla nějak více k srdci,ale rozhodnutí matky jsem respektovat musel už jen proto že jako zbylý mužský element rodiny jsem nedávno získal řidičák a cesta byla poměrně dlouhá… Vše bylo naplánováno na pátek s tím že večer bude trochu veselo,vlastní svatba pak byla v sobotu po obědě… Co mne hned napadlo bylo…

Na tu akci jsme se dostali jednoduše – instituce kde manželka pracovala slavila nějaké podstatné výročí a součástí oslav bylo odměňování pracovníků o nichž ona společnost uvažovala jako o nepostradatelných – dvoudenní pobyt na jistém zámečku spojený s ochutnávkou vín a dalšími společenskými akcemi… Nemá pak cenu popisovat jednotlivosti jako příjezd,ubytování,uvítací raut a další,spíše je…

Setkání spolužáků – jedna z akcí které jsem se léta uspěšně vyhýbal,nějak mne to netáhlo do zábavy spojené se určitými vzpomínkami na rozkoukávání se v dospělosti,později chlubením co se počtu dětí a jejich geniality týče a u některých taky pracovním postavením a počtem titulů… Dokud ještě fungoval server „Spolužáci“tak člověk přehled jakž takž měl i když se stejně jako já z města odstěhoval,s…

To se tak někdy stane,že se člověk někde zdrží a pak už náhle není žádné spojení.S kamarády z učnáku jsme poseděli v hospodě a číšník,ač mu muselo být jasné,že do osmnácti ještě máme maratón,nám nosil pivo ostošest. Co nyní,autobus v tahu,vlak mi jel až v ranních hodinách,snad jedině vyrazit na stopa,ale moc naděje jsem si v duchu nedával,hendikepem byla nepřítomnost buchty mezi nohama.Věren…

Je logické že po pár pivech musí něco ven,už jen proto aby se uvolnilo místo pro další …stojím si tak nad žlábkem a sleduju proud moči,koutkem oka jsem zaznamenal že si někdo stoupl vedle mne,zvedl jsem hlavu a podíval se,ne tohohle týpka neznám,nikdy jsem ho tady neviděl…ale zaznamenal jsem kam se dívá…trocha paniky a v rychlosti splnit proč jsem přišel… Než jsem ho stačil schovat chytl…

Motto:“Není třeba házet žito do flinty,někdy stačí složit uhlí“… Konec léta a já vegetil doma,do začátku akademického roku spousta času,prostě pohoda jen courat a koukat se kolem,takže mým očím neunikl vůz Uhelných skladů vyjíždějící od domku pana Nováka i ohromná hromada „hnědého zlata“ která tam po něm zbyla… Pan Novák byla taková zvláštní persona,bydlel sám a že by mezi sousedy…

Už je to tak dávno že by bylo skoro na místě začínat tím typickým: Za devatero řekami a devatero hor“ – ale bylo to plně jinak,za spoustou ostnatého drátu na hranici byla taková zem s trochu svérázným pravidlem v určitém věku omezit život mladým mužům pobytem v zeleném polokriminále kde mnozí na počátku své dospělosti přišli přinejmenším o vlasy,jiní o první lásku,někteří o zbytky sebevědomí…

Když dosáhnete na tu osmnáctku věku zdá se že svět je váš a vše bude jak budete chtít,že vás nic nepřekvapí…. ….pak vás jednou potřeba zažene na záchodky na libereckém nádraží,stojíte nad mušlí a říkáte si že ten co stojí opodál nějak dlouho oklepává svůj penis,než vám dojde že neoklepává – kurva,on si ho honí,otočil se na mne,vidím jak mu stojí,pomalu přetahuje,stále se na mne dívá,co s tím…