Realita, nebo sen?
Začali jsme si vymýšlet. Při každém setkání něco nového. Něco, čím dál tím víc šťavnatého, pervezního, živočišného. Pomalu jsme se propadaly do hlubin naší zvířecí podstaty a postupně jsme si začínali uvědomovat, že bez toho nemůžeme být. Už nás nevzrušovaly běžné věci. Nestačil jen ztopořený úd, naběhlé pysky, vůně... Museli jsme mít kulky natažené až k prasknutí, řev zvířete rvaného…