Hodiny v klubu pomalu ubíhaly a já jsem se procházel sem a tam a cítil, jak se mi vkrádá do hlavy nuda. Většina známých tváří už odešla. Bál jsem se, že odešel i on. "Kdepak asi je?" ptal jsem se sám sebe. Vzpomněl jsem si, jak jsme si dneska dělali legraci – že si to možná rozdáme. Byla to taková ta nevinná narážka, ale znal jsem ho dost dobře na to, abych věděl, že by z toho nemusela být jen…

"Další, prosím!" Ozvalo se do čekárny a jako další jsem byl na řadě já. Vstoupil jsem trochu nervózní, nemám zrovna v oblibě gynekologie. "Dobrý den," pozdravil mě milý, postarší, ale sympatický doktor. Trochu se podivil, že mu do ordinace nepřišla slečna, ale nic neřekl. "Co Vás sem přináší?" "Dobrý den, pane doktore," sedl jsem si na židli před ním. "Já mám takový trapný problém. Mám fakt velký…

"Narvi mi ho tam, prosím!" škemrám, klečící na kolenou, se zavázanýma očima. "Nerozumím," ozve se kdesi nade mnou. "Řekni to pořádně celou větou." Frustrovaně opakovaně roztáhnu a sevřu pěsti, to je tak jediné, co můžu dělat. Ruce jsou svázané k tělu tak, abych se nemohl dotýkat svého pulzujícího a tekoucího klína. "Chci tvůj penis do pusy… prosím… už to nevydržím. Sním o tom už dlouho. Nepřeju…