Od narození byla docela obyčejná holka, bez ideálů a školu vychodila jen tak tak. Neměla na to dostat se dál. Ani se jí nechtělo. Neplánovala kariéru jako ostatní. Byla jiná. Ani ta práce ji nebavila, až na jednu maličkost. Ta rozhodovala, že se do práce těšila ovšem ne kvůli práci, ale kvůli lidem okolo. Dělala hajzl bábu. Vlastně byla hjazl holka nebo spíš hajzl čubka. O jednoduchou obsluhu…

O deset minut předtím… Stál za stromem a pozoroval ji. Jak nevěřícně kouká na jeho instrukce. Čůrání mu připadalo dostatečně perverzní. Chtěl prověřit, kam až sahají její limity. Kam až ona dokáže zajít pro své uspokojení. Pro svůj chtíč. Měl bohaté zkušenosti s trénováním subek a subíků, kteří pro něj udělali téměř cokoliv. Nebyl za stromem sám. Jeho sub číslo šest klečel před ním a kouřil ho.…

Slunce čím dále více pálilo její obnažené tělo a ona se začala potit. A nebylo to jen počasím, spíše její touha ukazovat se a podřizovat se pokynům, které byly jako z jiného světa. Obscénní. Oplzné. Zvrhlé. Ona nebyla taková. Dosud. Dnes vše změnil. Její chování. Její mysl. Naprogramovaná k poslušnosti. Pokyny, které dostávala od neznámého. Stále jej neviděla. Snad bude mít tu možnost. Vidět,…

Pozoroval ji. Líbila se mu. Její mladost. Chtivost. A zkaženost. Není to obvyklé pro dívky jejího věku být tak snadno ovladatelné. Dívky, které touží se poddat neznámému. A ona přišla. Nedoufal do poslední chvíle, než ji spatřil. Nádherná blondýnka, která v žabkách poslušně šlapala na zaslané místo. Podle instrukcí v sukni. Stál za blízkým mohutným stromem a tak ho nemohla zahlédnout, zatímco on…

Sedla si na lavičku. Bylo hezké počasí, jarní, teplo sálalo ze všech stran a zpěv ptáků byl jediný zvuk, který slyšela. Lavička stála v odlehlejší části parku, kde se občas zastaví zamilovaný pár, který nechce být rušen. Cesta byla rozbitá, několik let se neopravovala a tak pod žabkami cítila vystupující ostré kamínky. Naproti ní byl lesík lemovaný zelenými keři, kde možná číhal on. Ten, který…

Smiluj se nad námi, Pane, smiluj se nad námi, neboť žádné omluvy nevědouce, tuto modlitbu tobě, jako Pánu svému, my hříšníci přinášíme: smiluj se nad námi. S omluvou na rtech odešla. Nikoliv mými dveřmi, ale těmi spojovacími. Do své komůrky. Podobně skromně vybavené, jako ta má. Nevěřím tomu, co se právě událo. Jen pomalu schnoucí kaluž mě nenechává na pochybách, čeho jsem byla svědkem. I mé…

Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nich oheň své lásky. Oheň na loučích byl všude, neviděla jsem žádná okna. Vzduch byl vydýchaný a těžký, nedostatek kyslíku mi trochu motal hlavu. „Jsme mnišským řádem zcela zaměřeným na kontemplaci. I proto se klášter nachází uprostřed lesů a polí, díky čemuž je náš život velmi zdravý, pravidelný a v kontaktu s přírodou,“ líčí mi sestra…

Na chodbě, která spojuje kostel s klášterem, šustí dlouhé šaty a chrastí klíče. Někdo stále odemyká a zamyká. Vedle kresby květin na skleněné výplni dveří je vymalován nápis klauzura. Znamená: tam se nesmí. Tam začíná svět dívek a žen, které se rozhodly stát se řádovými sestrami. Pro někoho nepochopitelný, pro jiného tajemný čin, ovlivněný romantickými příběhy z dob, kdy se do klášterů zavíraly…

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Tichou modlitbu jsem pronášela během podzimního večera, kdy jsem oficiálně dosáhla svých 18. narozenin. Jako dárek jsem dostala vyhoštění z děcáku, který byl přeplněný a personál počítal dny, kdy se nás mohl zbavit. Vybavena jen malým baťůžkem jsem odcházela do světa, nepříznivého pro ty, kteří nejsou připraveni do něj vstoupit. Rodiče jsem…