Večer (V pravé poledne, závěr)
Když se Alena odebrala na toaletu, zvedla se i ta drzejší borůvkářka a zamířila za ní, do hospody. Ta co zůstala, se na mě jen uculovala. Tak, a je to v háji! Netušil jsem, co od té drzé opice můžu čekat. Sevřela se mi hruď a krve by se nedořezal. Péro teď rozhodně nebylo nalité, jako u rybníka. Mozek pracoval na 130%. Čas se neskutečně vlekl. Co tam můžou tak dlouho dělat? Nervozita na mě musela…