Jméno touhy
Bylo to jedno z těch odpolední, kdy se svět zdál na chvíli zpomalený. Seděli jsme spolu v jeho elegantním bytě, který voněl po dřevě a drahém parfému. Na stole stála sklenička červeného vína, ale on se jí sotva dotkl. Jeho oči mě pozorovaly s tichým zájmem, jako by mě zkoumal, hodnotil – a zároveň mě už dávno znal. „Máš někdy pocit,“ začal pomalu, „že to, kdo jsi, tě omezuje? Že v sobě nosíš…